Jak se staví sen

25. června 2017 06:00

Jana Brass

Jak se staví sen buduje vytoužené pokojíky pro sourozence v pěstounské péči

Radek s Jindřiškou žijí ve starším domku u dědy a babičky. Dostávají od nich spoustu péče a lásky, ale na jejich vlastní pokojíky už finance ani síly nestačí. Pomohou naši designéři?

Matka se o děti kvůli psychiatrické diagnóze není schopna starat a otec zase musí vydělávat peníze v Německu. Aby děti neskončily v dětském domově, museli o ně prarodiče Jan a Jindřiška doslova bojovat. Dali by jim dali první poslední, proto se odhodlali a přihlásili se do pořadu Jak se staví sen. Pro vnoučata by si přáli – co jiného než studentské pokoje. Děti totiž přespávají v jejich původní ložnici, dědeček spí s nimi dole a babička se přesunula do podkroví. Ani na učení nemají sourozenci svoje místo. Učí se u starého stolu, u kterého se učila ještě babička. Podkroví by se po rekonstrukci dalo využít k bydlení, jenže není vůbec jisté, jestli by na přestavbu stačilo pouhých pět dní, které se nabízejí v rámci pořadu.

Děti v ohrožení

Jediná dcera Jana a Jindřišky Radka se vyučila krejčovou. S otcem dětí Romanem žila dvacet let, pak ale nastal zlom a ze dne na den jeho i děti vyhodila. Příčinou všech problémů byla a je její duševní porucha. Její zdravotní problémy se ale plíživě projevovaly už mnohem dříve. Ve dvanácti letech měla záchvat, tzv. tanec svatého Víta, a ve dvaadvaceti letech oslepla na jedno oko. O prvorozeného Radka se ještě zvládala starat, ale po narození dcery Jindřišky nemoc propukla naplno. Radka bydlí v bytě ve stejném městě, má částečný invalidní důchod, s rodinou se příliš nestýká a děti k ní nemají žádný vztah. Prarodiče jsou z celé situace nešťastní, cestu k ní už asi nikdy nenajdou. Jsou ochotni Radce pomoci, ale ona o pomoc nestojí.

Prarodiče museli o děti doslova bojovat, než jim byly konečně svěřeny do pěstounské péče. Radek a Jindřiška chodí do místní základní školy. Radek do páté a Jindřiška do třetí, dobře se učí a mají spoustu zájmů. Jezdí na kole, na kolečkových bruslích, Jindřiška ráda běhá a oba dva hrají na klavír, který jim koupila babička s dědou. Radek je okouzlen vědou a Jindřiška miluje klavír, ale protože na něj hraje i brácha, často musí čekat, až on docvičí. Děti svým vrstevníkům trochu „závidí“ jejich pokojíčky. Prarodiče opakovaně říkají, že pro sebe nic nepotřebují. V životě jim dělají radost jen děti, na nic jiného nemají čas, a vlastně ani chuť.

Vyrážíme pod střechu

Domek, do kterého se tentokrát vydáváme, je starý zhruba sto let. Babička s dědou v něm žijí od své svatby v roce 1967, před tím patřil rodině paní Jindřišky. Dole je kuchyň, obývák a ložnice, prostor, kde by se daly zbudovat dětské pokoje, tady nenacházíme. A tak vyrážíme vzhůru pod střechu, tam je místa dost.

Designéři otevřou podkroví, zateplí střechu, a vytvoří tak dva pokoje pro vnoučata. Jediné, co tady zůstane původní, bude chodba. Babička říkala, že vzhledem k tomu, že kamarádi dětí bydlí daleko, budou u nich v budoucnu přespávat. Designéři vytvoří každému z dětí „letiště“, takže místa bude dost. Děti ještě nemají vyhraněný styl, babička říká, že jsou na horách a že by tam bylo hezké dřevo. Radek se zmínil o lesklém nábytku. Netrvají na ničem, jen by rádi každý svůj pokoj. Tak jak dopadne velkolepá proměna podkroví?

A jak se na proměnu dívají designéři Kamila Douděrová a František Kobližka?

Otevřením do krovu se celý prostor neuvěřitelně zvětšil, a to tak, až nás to samotné hodně překvapilo. Byli jsme vážně jinde! Hlavně ta výška! Skoro nám bylo líto, tam postavit tu příčku a rozdělit ho na dva pokojíky. V této proměně si po stránce designu ceníme vítězství nad hmotou. V podkroví si při rekonstrukci nelze úplně představit, kde se ty roviny a šikminy skutečně protnou, kam přesně vyjde trám a jak to bude nakonec celé působit. Myslím, že jsme to místo zvedli, kam až to šlo, využili každý kout. Krovem tohoto podkroví je už jen obloha.

Největší výzvou bylo to vše rozbít a postavit znovu a lépe! Největším nepřítelem byl čas, protože než jsme se dostali k interiéru, čekala nás usilovná a těžká stavařina! A problémů rychle přibývalo. Na půdě nad ložnicí byla spousta věcí, které jsme museli odnosit, jinak by nám spadly na hlavu, ve stěnách oddělující původní ložnici byly nosné sloupky krovu, které jsme museli narychlo zapracovat do interiéru, křivou podlahu jsme vyrovnali nasucho vrstvami desek, část krovu, kterou jsme neřešili, jsme zavřeli SDK příčkou.

Styl proměny je založen na určitém kontrastu původní konstrukce krovu, kterou jsme do interiéru přiznali, a vybavení pokojů, které působí měkce a útulně. Drželi jsme se jednoduchosti (bílá malba a původní trámy) a k tomu jsme volili zajímavé prvky nábytku, provazová svítidla a tapety v dekoru postaršeného barevného dřeva. Pro dotvoření pokojů jsme si vybrali jednu hlavní barvu, kterou mají děti rády, a tím jsme pokojíky i přiřadily klukovi nebo holce.“

Těšte se na poslední díl této série, uvidíte ho v pondělí 26. června ve 22.40 na Primě.

A trocha statistiky závěrem

Celková částka vynaložená na všechny proměny této série činí letos 4 948 873 Kč. Nejdražší proměna (přes 645 tisíc korun) se uskutečnila v 8. dílu – v Hořicích, kde Andrea s Markem proměnili tři místnosti pro dvě seniorky. Sponzoři pořadu věnovali do proměn věci za 2,5 mil. Kč. Z toho nejvíce Whirlpool – 630 440 Kč, dále Phase – 508 951 Kč, Oresi – kuchyně za 488 089 Kč a Sepos – 374 211 Kč a pak další sponzoři pořadu Quickstep, Climax, Piedra nebo Philips. Nejčastěji se upravovala kuchyně (8krát) a obývací pokoj (7krát).

Od 3. 7. do 13. 8. můžete sledovat vždy pondělí až pátek od 17.40 na Primě reprízy vašeho oblíbeného pořadu Jak se staví sen!

Vše o pořadu najdete na stránce Jak se staví sen. Baví vás bydlení? Podívejte se na web Prima LIVING.

Sdílejte článek

Přečtěte si také