Jak vidí proměnu bytu na Smíchově designéři Kamila a František?

Tuto proměnu odstartovala touha po nové kuchyni. A jelikož je v bytě u Tocháčkových v Praze na Smíchově propojená s obývacím pokojem, rozhodli se designéři Kamila Douděrová a František Kobližka, že předělají zároveň i obývací pokoj. Jak vidí tuto proměnu?

Kamila:

Proměna to byla plná překvapení a nečekaných odhalení. Říkali jsme si hned, že nezůstaneme jen u kuchyně, protože prostor navazoval volným průchodem do obývacího pokoje. Cestu k proměně jsme hledali asi den, kdy jsme se ujistili v tom, že půjdeme po stopách historie bytu, tedy že navážeme částečně na styl z doby vzniku domu, celého průmyslového Smíchova. Jednalo se o dělnické činžovní byty, Smíchov byl před sto lety hodně průmyslový, proto i náš styl je v náznacích industriální.

Problémem původního stavu byla téměř nefunkční kuchyně, dispoziční uspořádání obývacího pokoje bylo přizpůsobené pohledu na televizi, ale obrovská sedací souprava umístěná proti televizní stěně tím pádem působila jako překážka v prostoru.

Výzva pro nás byla naše vlastní předsevzetí, že zanecháme historizující styl s prvky industriálna, tak abychom bytu vrátili bytu nádech minulosti a zároveň byl moderní, vyhovující pro tři generace. Zkusili jsme pracovat s dřevěnými paletami v netradičním pojetí, ale opravdový problém, překvapení nastal při demontáži staré digestoře, ve zdi zůstala díra s průhledem do volného prostoru a po následném odstranění staré kuchyňské linky jsme zůstali stát před zakrytým pavlačovým oknem namísto nosné zdi. Museli jsme přidat výztuž, aby nová kuchyňská linka šla zavěsit.

Největší radost mi udělala upřímná radost babičky, která ocenila návrh do poslední souvislosti. Například si všimla zarámovaných starých černobílých fotek Prahy z doby vzniku metra na Andělu. Také její skvělá reakce na stěnu s palet byla velmi milá.

Styl proměny je moderní, s prvky industriálna i historizujícími. Vrátili jsme některé dobové prvky, v podobě stropní štukové rozety s křišťálovým lustrem, starožitného stolu, industriálních lampiček. Ponechali jsme původní parketovou podlahu, odkryli jsme jednu stěnu na cihlu. Vedle surové cihly, černého kovu, černobílých fotek jsme použili i surové dřevo, v podobě dřevěných palet seskládaných na sebe místo nové zdi mezi kuchyní a obývákem. Vynikl tak jemný křišťálový lustr, záclony či háčkovaná dečka. Dvě polohy v protikladu vytvořili určitý náboj, interiér působil velmi živě.

Paní Romana jednoznačně ocení novou kuchyni, je to její království. Babička ocení nádech historie, dcery moderní styl a Honza pohodlnou sedačku orientovanou proti televizi na otočném rameni.

František:

Proměna pro mě byla odvážná, plná kontrastů, průniků stylů, rozmanitá, ale přitom kompaktní a homogenní. Nápad na ni se rodil postupně, vrstevnatě. Ovlivňovalo nás uspořádání kuchyně, chtěli jsme uplatnit tezi, že v jednoduchosti je síla (a krása). Někdy to bylo obtížné, zejména v průniku moderního do klasického (historického). Co jsem věděl hned, byl fakt, že zachováme původní vlysovou dubovou podlahu. Začali jsme tedy příslovečně od podlahy.

Problemem původního stavu byla zejména kuchyně, která byla ve špatném stavu, spotřebiče nefungovaly dobře nebo vůbec, nekoncepční řešení navazujících místností (dveře, podlaha), roztříštěnost stylu zařízení jednotlivých prostor, fixace na klasický model sedačka – televize. Absence prvního impulzu někde začít.

Největší výzvou bylo kompletně proměnit kuchyň za moderní, jednoduchou a čistou oázu k vaření, a tím vlastně splnit přání paní Romany. Během demontáže původní linky nám byla odhalena původní dělící stěna mezi světlíkem přiléhajícím k bytu a tehdejší chodbou nebo pavlačí, která původně součástí bytu nebyla. Linka vlastně visela na velkém okně do světlíku okapotovaném sdk deskou! Další výzvou bylo vnést do klasického stylu bytu starého 80let moderní prvky, ukázat industriálního genia loci původního Smíchova, glosnout v obrazech původní stav čtvrti z dob, kdy zde stála jedna velká továrna a později začala výstavba metra, připomenout zacházející slávu krásy štukové výzdoby a křišťálových lustrů…prosvětlit temnější kouty, nenuceně si dopřát vtip, fórek, třešničku (v našem případě spíše jahodu) na dortu a při tom nepřestřelit…

Bytu prospělo zejména vyladění moderny (paletový nábytek) a klasiky (štuková rozeta na středu stropu s lustrem) s prvky antiku (masivní dřevěný stůl), náznaků rovných tenkých linií (drátěná svítidla), s hravostí a vtipem drobných detailů (taxi světlo, brouk zouvák na zdi,…) přes využití potenciálu cihelné stěny, z níž jsme přemístili TV a nechali promluvit původní cihelné zdivo.

Mám dobrý pocit z toho, že je proměna mnohotvará a přitom vyvážená, potkává se tu více materiálů i stylů, a při tom nám to nikde neuteklo za hranici kýče, a nebo nevkusu. Odměnou je vědomí, že se se vším ztotožníte, jakoby jste si to dělal k sobě domů…. Je to váš produkt, kterým jste někomu vstoupil do života…

Proměna je moderní vmyk, svěží hmat do klasického starého městského domu s bytem s vysokými stropy, velkými okny a určitou vrozenou těžkopádností, ustrnutím. Dílem jsme se na tuto linii napojili, nechali jsme původní klidnou bílou výmalbu (samozřejmě nově vybíleno) a doplnili štukovou výzdobu, tím vznikly kulisy pro premiéru moderního představení v podobě paletového nábytku (paraván kyjící záda dvojici lednic, police na stěnách z palet, botník, věšák, doplňky..). Toto má jeden styl, který je od začátku míněn jako harmonický kontrast (dřevo v jiné podobě), který k našemu překvapení nejvíce kvitovala (pohotovostí komentáře) babička! Se vším souvisí i odstraňování a nahrazování, kterého nebylo málo. Prostoru to ale velmi pomohlo, provzdušnil se, vyjasnil. Nejhezčím místem je pro mě stůl, když oknem vpadá do místnosti plné slunce...

Majitelé nejvíce ocení praktické věci, protože žijí prakticky. Kuchyň, funkční moderní a bohatě vybavené spotřebiče, nové pojetí a pojednání celého prostoru a jeho velmi výraznou změnu oproti původní podobě jako celek, svěží atmosféru, více světla. Myslím, že nebudou moc přemýšlet, budou si to užívat. Mohou změnit umístění drobných doplňků (stolek, svícny), přehodit židle a dekorace..ale jako celek je to od nás tak se sebou vzájemně svázané, a to nejen šrouby a maltou, ale i kompozicí, kterou dle mého názoru měnit nebudou ani chtít, protože si velmi rychle zvyknou a budou spokojeni.

Předmětem proměny byl centrální prostor kuchyně a především obývacího pokoje, který je uprostřed dispozice bytu a vede skrze něj většina komunikačních cest bytem. Ideální místo kde začít, začít od středu. Doporučil bych nyní udělat koupelnu nebo pokoj mladší dcery, která bydlí s rodiči.

Reprízy pořadu můžete sledovat každý všední den v 17.40 na Primě.