Jak se staví sen

4. srpna 2017 12:00

Markéta Zídková

Jak vidí proměnu v Kladně designéři Marek a Andrea?

Proměnu bytu v Kladně mají na svědomí Andrea a Marek.

Designéři Andrea Hylmarová a Marek Povolný se poprali s bytem v Kladně, kde vybudovali dětské pokoje pro dvě náctileté holky, pracovnu pro tatínka vědce a aby maminka nepřišla zkrátka, zrekonstruovali i ložnici.

Jak vidí proměnu Marek?

Myslím, že to pro rodinu byla zásadní proměna. Zcela jim přemístila jejich dosavadní životní prostor a zvedla standard bydlení. Když jsme si byt prošli, tak se řešení vylouplo samo. Z pracovny otce vykouzlit další dětský pokoj a původní pracovnu přesunout na místo nevyužívaného WC u ložnice rodičů. Jen jsme stáli před problémem, jestli se všichni členové rodiny budou ochotni přemístit.

Zásadní problém původního stavu bylo soužití 14ti letých dvojčat v jednom pokoji, to bylo neudržitelné. Navíc pokoj byl stále velmi „dětsky“ zařízen a neodpovídal potřebám dvou mladých slečen, které potřebují svůj prostor pro život a trochu soukromí. Největší stavební problém bylo vybourání železobetonových příček mezi pokoji.

Z proměny bydlení je nejlepší to, že dvě dospívající slečny získaly každá svůj vlastní pokoj. Zároveň jako správná dvojčata nejsou daleko od sebe – hned za příčkou. Otec rodiny (ač skoro ani nedoufal) získal novou funkční pracovnu. Největší radost jsem měl z dobře vyřešené dispozice bytu. Uspokojení je o to větší, že si rodina vůbec nevěděla rady co s tím a náš způsob řešení je vůbec nenapadl. Velkou radost jsem měl i z přeměny ložnice rodičů, se kterou nikdo nepočítal. Potěšila hlavně maminku Katku a byla odměnou pro ni.

Při stylu proměny jsme se řídili náměty od jednotlivých členů rodiny. Použili jsme jejich oblíbené barvy. Anička je výrazově usedlější, má radši tlumené barvy laděné do hněda. Naopak Terezka má ráda „funky“ věci, hodně barevné.

Podlaha u holek je tmavě hnědá a barvičky jsme vnesli barevným laminem na šatních skříních a knihovnách. Ohnivě červená u Terezky a barva cappuccino u Aničky. Zbytek jsme ponechali v neutrální bílé barvě, aby vynikly barevné akcenty.

U Anny jsme jednu stěnu pojednali temným „fantasy“ motivem lukostřelkyně. Anička sama z luku střílí a čte s oblibou fantasy knihy. Terezy pokoj byl doladěn veselou barevnou grafikou s motivem stylizované květiny či Slunce.

Ložnice s pracovnou je laděna do příjemných přírodních barev. Užita byla podlaha šedý ořech, zemité barvy na výmalbu. Zajímavostí bylo užití materiálu podlahy na pracovní stůl, obklady a knihovnu v pracovně otce Ivana. Pracovnu jsme vymysleli jako „tajnou“ místnost. Vstupuje se do ní posuvnými dveřmi šatní skříně. Na první dojem vše vypadá jako normální tradiční skříň a po odsunutí krajní části se odkryje vstup do pracovny.

Rodina především ocení nové rozmístění pokojů a to, že konečně všichni mají své místo. Zároveň jsme šli po jejich vkusu a řekl bych, že jsme se i trefili s výběrem barev a materiálů. Z reakcí rodiny si skoro neskromně dovolím tvrdit, že byt zůstane tak, jak byl navržen. Možná dokonce námi použité materiály rozšíří na zbytek bytu a navážou na náš návrh. Dopoučil bych dál zrenovovat vstupní halu, toaletu a koupelnu.

Jak vidí proměnu Andrea?

Byla to pěkně rozsáhlá proměna! Měnili jsme celkem čtyři místnosti, tedy převážnou většinu celého bytu. Každému členovi rodiny něco jsme přinesli něco nového. Prostorově to bylo jasné hned. Druhý dětský pokoj jsme dost dobře jinde než v tatínkově pracovně udělat nemohli a vedle ložnice rodičů se nabízel docela zajímavý prostor pro přesunutí pracovny.

Jediným opravdu zásadním problémem původního stavu byl fakt, že pokoj Aničky a Terezky byl malý a neposkytoval holkám dostatek kýženého soukromí. Z našeho pohledu byl nešťastně uchopený i prostor vedle ložnice, na němž bylo znát, že tak nějak zbyl a tak se z něj stalo to, k čemu jsou taková místa obvykle předurčena, tedy skladiště.

Největší výzvu bylo zvládnout všechno za necelých pět dní. Věděli jsme, že budeme muset hýbat s několika příčkami a víceméně kompletně vybavit čtyři pokoje. To bylo velké sousto. Kromě bouracích a stavebních prací jsme museli přetahat i spoustu kabelů a zásuvek, aby vše potřebné fungovalo tam, kde má. Menším problémem bylo, že nově budované dívčí pokoje musely být různě velké, takže jsme se snažili hlavně v menším pokoji prostor zužitkovat maximálně efektivně.

Díky proměně mají nyní všichni členové rodiny pocit dostatečného soukromí. A to přesto, že jde „jen“ o panelákový byt. Holky mají samostatné pokoje, ale zůstaly blízko u sebe. Tatínkovi jsme vytvořili takovou příjemnou „zašívárnu“, kde bude mít dostatek klidu i prostoru na bádání. Velkou radost mám z pracovny a ještě větší z úlevy a nadšení, které měl pan Raich v očích, když tam vstoupil.

Kdo jsou to Andrea a Marek? Podívejte se na video:

Stylově jsme nehledali nic moc výstředního. Zůstali jsme u moderního vybavení. U obou slečen jsme jednoduchý nábytek oživili v duchu jejich přání. Anička dostala neutrálně laděný pokoj oživený o motiv lukostřelkyně, Terezka má zase veselý a hodně barevný interiér. Pro rodiče jsme volili nadčasové neutrální tóny, které vhodně doplňovaly vinylovou podlahu v odstínu světlého ořechu. Vinyl jsme volili hlavně s ohledem na praktičnost, jeho odolnost a také fakt, že všude v bytě již byl, takže jsme nechtěli vytvářet výškové rozdíly. Z vybavení jsme ponechali jen postel Aničky, která vyhovovala jak Aničce, tak nám, a dále postel rodičů. Tu jsme pouze oživili novými textiliemi.

Během celé proměny jsme se maximálně snažili respektovat všechny požadavky Raichových. Tedy vytvořit všem dostatek soukromí a oběma holkám navíc pokoje přizpůsobit stylově. Mamince jsme nakonec předělali i ložnici, protože nám přišlo, že by přišla zkrátka, a to si nezasloužila. Věřím, že to, co jsme vytvořili zůstane. Už při našem odchodu spřádali Raichovi naopak plány na změny v dalších místnostech, a to v duchu toho, co jsme vytvořili my. Takže jsme je možná „nakopli“ do další proměny. Časem by asi menší obměnou mohl projít obývací pokoj s kuchyní. Starší vinylová podlaha není moc kvalitní, zasloužila by si výměnu.

Reprízy pořadu můžete sledovat každý všední den v 17.40 na Primě.

Sdílejte článek

Přečtěte si také