Odbornice o Křižovatkách života: Agresivního despotu je nejlepší opustit

Eva žije jako žena v domácnosti se svými dcerami, třináctiletou Janou a jedenáctiletou Annou. Po letech se rozhodne začít opět pracovat, což se nelíbí jejímu despotickému manželovi Romanovi. Půjde si Eva za svým snem a nastoupí do nové práce, nebo podlehne naléhání Romana a zůstane doma?
Roman Evu v záchvatu žárlivosti dokonce napadl
Roman Evu v záchvatu žárlivosti dokonce napadl

reklama

S Eviným odhodláním začít znova pracovat důrazně nesouhlasí její žárlivý a despotický manžel Roman. Je přesvědčen, že mu Eva bude v práci nevěrná, a tak se snaží její rozhodnutí zvrátit.

U Romana se projevují známky patologického chování. Je to despotický muž, agresor, žárlivec a diktátor. Život s takovým člověkem bývá peklem na zemi.

Žárlivost je doménou lidí s majetnickými sklony, kteří jsou nedůvěřiví a podezíraví. Mají pocit, že si s ostatními můžou dělat, co chtějí. Nezaobírají se city druhých, zajímají se jen o své vlastní, na které často důrazně upozorňují.

Citové vydírání a teror

Roman kvůli své patologické žárlivosti neslyší na žádné rozumné vysvětlení a je vždy přesvědčen o své pravdě. Nejenže Evu ponižuje před ostatními kolegy v práci, ale neustále ji psychicky terorizuje. Vyhrožuje jí a citově ji vydírá, jen aby dosáhl svého cíle. Svým jednáním jí znemožňuje kontakt s jinými lidmi.

O čem byly Křižovatky života? Prohlédněte si galerii:

O patologické žárlivosti mluvíme tehdy, pokud partner trpí bludy, kdy je naprosto přesvědčen, že má pravdu, a nikdo mu to nemůže vymluvit. Vymýšlí různé varianty možné nevěry partnera, i když žádné důkazy nenasvědčují, že by k ní došlo. Tento člověk nepřipouští diskuzi na téma nevěra, jde mu pouze o dopadení partnera a jeho usvědčení z nevěry. Žárlit může i na jeho sourozence, kamarády, kolegy a rodiče. Vše, co zaujímá větší pozornost a oslabuje jeho postavení ve vztahu, cítí jako ohrožení.

Žárlivosti si není vědom

Jedním z rysů žárlivců je zříkání se zodpovědnosti za vlastní žárlivost. Nepřipustí si ji, a ani fakt, že mají problém. Naopak se snaží všechnu vinu svalit na druhého a obviňují ho z toho, že se kvůli němu necítí dobře.

Ženu ani květinou...

Facky, ale i žárlivost a zákazy. Co všechno je domácí násilí?

Takoví lidé nepotřebují důkazy o tom, že jejich partner je nevinný. Jsou přesvědčeni, že chyba je na jeho straně a nenechají se přesvědčit o opaku. Naprosto zavrhují možnost, aby se svým žárlením něco udělali. Tak jako v našem příběhu Roman – po odchodu své ženy Evy upozorňuje, že si najde lepší ženu, která bude za jeho přízeň vděčná!

Jaké žárlení je normální a jaké už ne?

Kdy přechází přirozená žárlivost do té patologické?

V našem příběhu Roman nejspíš trpí pocitem méněcennosti. Svým chováním se snaží snížit Sylviino sebevědomí tak, aby se cítila hůř než on sám, a on byl tak ve vztahu tím silnějším. Pravděpodobně trpí také latentní agresivitou a ventiluje ji ponižováním a fyzickým napadáním Evy, která se nedokáže bránit.

Žádné kompromisy

V takové situaci je nutné, aby Eva začala pracovat na vlastním sebevědomí a dokázala se postavit urážkám a manipulaci, protože takové jednání se může stupňovat až k fyzickému napadení a domácímu násilí – jak se ostatně stalo i v případě Evy a Romana. Po uklidnění situace by měla požádat Romana o omluvu nebo vysvětlení jeho chování. Čím víc bude ustupovat, tím víc se její postavení bude zhoršovat.

Roman se projevuje nejen jako žárlivec, ale i jako diktátor, který nepřipustí kompromisy a diskuze. Chová se tak, že má právo na to řídit celý chod rodiny, a Eva je pro něj pouze loutkou, kterou vždy ovládal.

Laura Janáčková - poradna profil foto

Poradna PhDr. Laury Janáčkové - Jak zvládnout chorobnou žárlivost?

Diktátor má tendenci vytvářet si partnera podle svých představ. Pokud takový nebude, přijdou výčitky, citové vydírání, dovolávání se vděku a vyvolávání pocitů viny. Svým jednáním se snaží především snížit partnerovo sebevědomí a vyvolat v něm závislost. Nikdy se neomluví, protože má ze svého pohledu vždy pravdu! Za jeho chováním se však skrývá velká nejistota a pochybnost o sobě samém. Život s diktátorem je permanentní stres a strach z toho, co se mu opět nebude líbit.

Eva naštěstí dokázala rozpoznat varovné signály a od agresivního Romana se odstěhovala k sestře. Ušetřila tak hádek a útoků i své dcery. Děti vyrůstající s despotickým otcem si stopy této výchovy přenášejí i do dospělého života. Většinou pak trpí pocitem méněcennosti a mají nízké sebevědomí. Pochybují o sobě samých a velice těžko navazují zdravé partnerské vztahy.

Šárka Vávrová

reklama

reklama