Psycholog Klimeš: "Třicátníci se bojí samoty"

Specialista na partnerské vztahy Jeroným Klimeš říká, že vztah je jako jízda na motorce. "Stačí udělat jeden blbý přešlap a spadnete," tvrdí. Přečtěte si druhou část rozhovoru s předním českým psychologem.
preslapy - psychlolog - Jeroným Klimeš
preslapy - psychlolog - Jeroným Klimeš

reklama

Specialista na partnerské vztahy Jeroným Klimeš říká, že vztah je jako jízda na motorce. "Stačí udělat jeden blbý přešlap a spadnete," tvrdí. Přečtěte si druhou část rozhovoru s předním českým psychologem.

 

První část rozhovoru čtěte ZDE.


Čeho se třicátníci nejvíce obávají?  

 

Samoty, neexistence vztahu. Singles byla móda, dnes je to boží dopuštění. Na změnu jednoho genu potřebujete padesát tisíc let. Evoluce je pomalý proces, člověk by to všechno možná i vydýchal, ale musel by se na to hrozně soustředit. A na to nemá čas…

 

Proč jsou častější páry, kde muž je o několik let starší, než žena?

 

Není, protože co se týká žen, týká se i mužů. Problém přibližně věkově stejných párů spočívá v tom, že muži jsou zpoždění minimálně o šest let. Když si třicetiletá žena bere vrstevníka, musí počítat s tím, že si bere vlastně čtyřiadvacetiletého, který nemá na rodinu ani pomyšlení, i když jsou stejně staří. Holky potom na své partnery tlačí a kluci se vykrucují, že ještě není třeba. Problém lidí, kteří navazují vztah okolo třicítky, je, že již mají za sebou dva až tři pěkně hnusné a bolestivé rozchody, ošklivě se spálili a do dalšího vztahu jdou s obavou, zda neutrží další ránu. Nevědí, zda spolu žít, či zůstat sami ve svých bytech, jsou zkrátka opatrní.

 

V čem myslíte, že měly dřívější generace výhodu oproti dnešním třicátníkům?

 

Lidé se brali mnohem mladší a řešili možná nevěry, ale určitě ne rozchody a rozvody. Dnes je všechno mnohem jednodušší. Ráno v pátek se pohádáte a v pondělí odpoledne se už můžete odstěhovat do nového bytu – to je důsledek blahobytu. Přestanete komunikovat, ale začnete si s partnerem povídat ve fantazii. A ve fantazijní samomluvě se pak odvíjejí šílené debaty… Pohlaví byla dříve více oddělená, vztah stmelovaly ekonomické důvody, což bylo jistě nedůstojné, ale funkční.

 

Jaké recepty dáváte lidem, aby prožívali šťastnější, smysluplnější vztahy?


Řeknu vám to na příkladu motocyklisty, který jede po štěrku. Všichni víme, že jezdit po štěrku je hodně nebezpečné. Stačí udělat jeden blbý přešlap a spadnete. Chytřejší přizpůsobí styl jízdy stavu vozovky. Jestliže se nám partnerství a rodičovství zkomplikovalo moderní dobou, musíme to brát na vědomí, což se ale neděje. Oni nejedou po asfaltu, ale po štěrku. Výsledek je, že ze tří posádek dojede jenom jedna, protože procento rozvodů je už přes padesát procent. Blbosti, které si mohly dovolit předchozí generace a vydýchaly je, nám už nejsou tolerovány.

 

Jak bojovat se stereotypem, který u třicátníků a starších párů procházejících krizí středního věku může v zavedeném vztahu nastat?

 

Stereotyp a jeho řešení je složitý individuální problém. Muž v krizi středního věku bilancuje. Zjišťuje, že stárne, že toho za ním není moc vidět, chce ještě něco stihnout a ukázat, že nepatří do starého železa. Proto si pořídí jinou ženu, barví si vlasy, baví se, chodí oblékaný jako hejsek. Je geneticky naprogramovaný šířit své geny, tak se snaží zanechat tu svůj otisk. Se stávající partnerkou už to nejde, tak ji vymění za mladší…

 

Přešlapy jsou i o rodičovství. V čem to dnes mají těžší rodiče malých dětí?

 

Společnost je vůči dětem nepřátelská. Nikdo na ně nemá čas, rodiče vydělávají, širší rodina zmizela. Větší děti si nehrají v partách, ale chodí do kroužků, kde se nenaučí přirozené hierarchii a nakonec ani požadované dovednosti či řemeslu.

reklama

reklama