Dokážeme jednou zplodit, odnosit a porodit dítě na jiné planetě?

V říjnu minulého roku představila nizozemská biotechnologická společnost SpaceLife Origin svůj plán pro nadcházející roky. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby si v něm jako hlavní úkol nestanovila vyslat do vesmíru těhotnou ženu, která na palubě kosmické lodi porodí dítě.
Dokážeme jednou zplodit, odnosit a porodit dítě na jiné planetě?
Dokážeme jednou zplodit, odnosit a porodit dítě na jiné planetě?
Jake Young/ Pexels
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Dobrovolnice, kterou společnost teprve hledá, by svou misi měla splnit nejpozději do roku 2024. Porod ve výšce 400 km nad povrchem Země by měl být podle nizozemské společnosti prvním krokem k budoucímu osidlování Marsu.

Pomineme-li etické aspekty celého projektu, je vůbec člověk něčeho takového fyzicky schopen? A pokud k porodu ve vesmíru skutečně dojde, je tu další, mnohem zásadnější problém. Budou se moct lidé ve vesmíru rozmnožovat? To zatím nikdo neví.

V minulosti už několik podobných pokusů proběhlo. Ale jen na zvířatech: myších, potkanech, žábách, rybách nebo mlocích. Výsledky ale nebyly jednoznačné.

Dvě největší překážky: gravitace a radiace

Veškeré evoluční procesy, které probíhají na naší Zemi, jsou podřízené jedné jediné síle: gravitaci. Ta ve volném vesmíru prakticky neexistuje a na povrchu Marsu je mnohem slabší než na Zemi. Asi osmatřicetiprocentní. Jakou roli by nepřítomnost nebo nedostatek zemské přitažlivosti sehrála v reprodukci člověka, se dá jen těžko předvídat. Problém by představoval už jen samotný sex, píše list National Geographic.

Druhou překážkou je radiace. Ta je v kosmu mnohem silnější než na Zemi, a může mít proto daleko ničivější účinky. Množství radiace se u astronautů pečlivě měří, pro vyvjíjející se plod tedy musí představovat obrovské riziko.   

Právě z těchto důvodů ještě žádný takový experiment na lidech neproběhl. Živočichů se ale kvůli tomu do vesmíru podívalo víc než dost.

Gravitace nás zatím drží při zemi
Gravitace nás zatím drží při zemi
Joshua Earle/ Unsplash

I zvířatům dělá rozmnožování v kosmu potíže

Na konci sedmdesátých let 20. století vyslali Sověti do vesmíru družici Kosmos 1129, na jejíž palubě byli mimo jiné i potkani. Po návratu na Zem vědci zjistili, že se hlodavci spářili, žádná ze samiček ale nevrhla mladé.   

Výzkumem reprodukce ve vesmíru se zabývala také americká NASA. Ta na oběžnou dráhu vyslala březí potkany a sledovala, jak let ovlivnil zvířata ve vysokém stupni březosti. Porod, který se uskutečnil až na Zemi, měl vcelku normální průběh. Později se ale zjistilo, že se u mláďat, která byla vystavena mikrogravitaci, vyvinul abnormální vestibulární aparát. Ten je uložen ve vnitřním uchu a zodpovídá za vnímání polohy a pohybu.

Dvoubuněčná myší embrya, která v devadesátých letech minulého století cestovala na palubě amerického raketoplánu Columbia, se po startu přestala vyvíjet. Další pokus s myšími embryi se uskutečnil sice na Zemi, ale v podmínkách simulujících mikrogravitaci. Selhal krátce poté, co došlo k přenosu embryí do těla matky.

Úspěšně rozmnožit se ve vesmíru podařilo zatím jen cvrčkům, hlísticím, octomilkám a rybě medace japonské, která se v roce 1994 na palubě Columbie spářila a vyvedla mladé. Na ruské vesmírné stanici Mir se zase oplodněná mločí vajíčka vyvinula až do stadia larvy. Žádnému savci se ale ještě nic podobnému nepovedlo.

Zazní někdy na Marsu dětský křik?
Zazní někdy na Marsu dětský křik?
Tim Bish/ Unsplash

Pokusy s lidmi nás nejspíš neminou

Americká NASA v současné době připravuje experiment, který vědcům dovolí studovat dlouhodobé účinky částečné gravitace na rozmnožování savců. Na oběžnou dráhu chtějí vyslat celou kolonii myší, které tu budou žít v uzavřeném prostředí pod dohledem šesti set kamer a robotů, jež se postarají o všechno potřebné.

Projekt s názvem MICEHAB by měl poskytnout minimálně 3 generace myší ročně, u kterých budou výzkumníci sledovat jak porodnost, tak i to, jak zvířata zdravotně prospívají. Jednou ročně proběhne odběr vzorků přímo z myší kolonie a také její údržba. Experiment by měl trvat celkem asi 10 let.

Kdy NASA projekt spustí, zatím není jisté. Ale i kdyby to bylo brzo, stejně nám to poví jen velmi málo o tom, co nás skutečně zajímá. Stačí, když srovnáme, jak se rozmnožuje člověk a ostatní primáti a i mezi nimi najdeme obrovské rozdíly. Natož mezi reprodukcí myší a lidí. Chceme-li tedy doopravdy vědět, jestli je možné na jiné planetě nejen porodit, ale i rozmnožit lidský rod, nezbývá nám nic jiného, než to vyzkoušet na vlastní kůži.

Reklama
Reklama