Dožít se ve zdraví 100 let? Na Okinawě nic neobvyklého

Elixír mládí hledá lidstvo už od nepaměti, v poslední době se ale pozornost odborníků i veřejnosti stále více obrací k Okinawským ostrovům ve Východočínském moři. Lidé se tu dožívají zdaleka nejvyššího věku na naší planetě a ještě ke všemu se přitom těší velmi dobrému zdraví.
Dožít se ve zdraví 100 let? Na Okinawě nic neobvyklého
Dožít se ve zdraví 100 let? Na Okinawě nic neobvyklého
profimedia
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Na Okinawských ostrovech žije nejvíc staletých lidí na světě. Na 100 000 obyvatel je to hned 68 stoletých. To je vzhledem k rozloze třikrát víc než třeba ve Spojených Státech. Okinawané mají dokonce o 40% vyšší pravděpodobnost oproti ostatním Japoncům, že se dožijí stovky.

Není proto divu, že se vědci už desítky let snaží tajemství okinawské dlouhověkosti přijít na kloub. Nedávno jejich pozornost upoutal jídelníček Okinawanů. Ten se totiž vyznačuje neobyčejně vysokým podílem sacharidů na úkor proteinů. Největším zdrojem kalorií jsou přitom pro obyvatele ostrovů sladké brambory.   

Na Okinawě žije nejvíce stoletých na počet obyvatel
Autor: profimedia Na Okinawě žije nejvíce stoletých na počet obyvatel

Může tedy být okinawský poměr sacharidů a bílkovin 10:1 skutečně klíčem k dlouhému a zdravému životu? Některé nedávné výzkumy naznačují, že minimálně stojí za pozornost. Podle nich dieta chudá na proteiny a bohatá na sacharidy nás dokáže ochránit před některými nemocemi, které souvisejí se stárnutím, a to včetně rakoviny, kardiovaskulárních chorob a Alzheimerovy choroby.    

Podle Studie stoletých na Okinawě, která byla poprvé spuštěna v roce 1975, žily dvě třetiny stoletých plnohodnotný život do 97 let. Netrápili je žádné oběhové potíže a měli i nižší výskyt rakoviny, diabetu a demence než zbytek stárnoucí populace. 

Síla genů

Není pochyb o tom, že Okinawané jsou výjimeční, dá se ale jejich dlouhověkost vysvětlit pouze stravou?

Roli mohou hrát i jejich dobré geny. Díky poloze ostrova strávili Okinawané většinu své historie v relativní izolaci, což mohlo mít za následek vytvoření unikátního genetického profilu. Předběžné studie naznačují, že lidé na Okinawě mají snížený výskyt variant genu APOE4, který je zodpovědný za srdeční choroby a Alzheimerovu nemoc. Naopak jsou nositelé ochranného genu FOXO3, který reguluje metabolismus a růst buněk. Díky němu jsou tu lidé sice menšího vzrůstu, ale zase mají menší pravděpodobnost, že onemocní například rakovinou.

Kromě dobrých genů je důležitý rovněž životní styl. Okinawané jsou většinou nekuřáci, živí se převážně zemědělstvím a rybolovem a jsou fyzicky aktivní. Vedou bohatý společenský život a se svou rodinou mají velmi těsné vztahy. To všechno dohromady má na zdraví člověka blahodárný vliv.

Okinawská rodina a její nákup jídla na týden
Autor: profimedia Okinawská rodina a její nákup jídla na týden

Největším zdrojem sacharidů ale není pro Okinawany rýže, jak by se dalo v Japonsku čekat, nýbrž sladké brambory. Ty se na ostrovy poprvé dostaly na začátku 17. století díky obchodům s Nizozemskem. V jídelníčku ostrovanů je také bohatě zastoupená zelená a žlutá zelenina – například hořká okurka a sója. Lidé tu sice konzumují i maso, hlavně vepřové a rybí, ale jen ve velmi malém množství.

Základem jejich jídelníčku je hlavně rostlinná strava, která není nijak kaloricky vydatná. Ještě před příchodem rychlého občerstvení snědl průměrný Okinawan o 11% méně kalorií než se doporučuje dospělému člověku.

To vede některé výzkumníky k hypotéze, že za dlouhověkostí obyvatelů Okinawských ostrovů může být i kaloricky chudší strava. Tu mimochodem někteří lékaři lidem doporučují už od 30. let minulého století, protože prý zpomaluje stárnutí. 

Při omezení příjmu kalorií totiž může docházet k tomu, že se tělo soustředí spíš na  údržbu – například na opravu DNA  - než na růst a reprodukci. Tím se zmenšuje i tzv. oxidační stres, který buňky poškozuje.

Nejen množství jídla, ale i jeho poměr

Odbornice na výživu a stárnutí Samantha Solon-Biet z univerzity v Sydney je autorkou řady studií, které zkoumají vliv skladby jídelníčku na stárnutí živočichů. Její tým opakovaně došel k závěru, že vysokosacharidová a současně nízkoproteinová strava prodlužuje život u řady druhů a omezuje známky stárnutí mozku. Jako nejoptimálnější se zatím jeví poměr 10 dílů sacharidů k 1 dílu bílkovin. Tedy stejný poměr jako v případě stravy Okinawanů.

Máme tedy začít jíst stejně jako dlouhověcí obyvatelé Okinawských ostrovů? Ne tak docela. Podle nutriční bioložky Karen Ryan z univerzity v Kalifornii má smysl omezovat příjem bílkovin jen do věku 65 let. Potom ho naopak zvýšit. Navíc záleží i na jeho zdroji. Strava založená hlavně na rostlinných bílkovinách je vhodnější než ta založená na mase a mléčných výrobcích.  

Okinawané možná žijí déle proto, že jí hlavně ovoce a zeleninu a ne proto, že konzumují hodně sacharidů. Elixír mládí navíc nikdy nemá jen jednu přísadu, ale je složen z mnoha dalších. Tajemství dlouhověkosti se tak ukrývá spíše v jejich kombinaci a správném poměru.

Zdroj: BBC

Reklama
Reklama