Lidské tělo se nachází na hranici svých teplotních limitů

Během vlny veder, která se minulý týden přehnala Evropou, přesahovaly teploty 40 stupňů Celsia. Nové teplotní rekordy zaznamenalo například Německo. V Lingenu na severozápadě země meteorologové naměřili 42,6 stupně Celsia. V Belgii vyšplhala teplota na 40,6 stupňů a v Nizozemsku poprvé v historii překročila teplota čtyřicítku. Takové extrémy představují obrovský nápor na lidský organismus, který se ocitá na hranici svých možností.

Možná si řeknete, že v teplotách dosahujících 35 stupňů Celsia, přece běžně žije téměř 80% světové populace. 46 stupňů Celsia, které letos naměřili ve Francii, není třeba v Indii, Pákistánu nebo Kuvajtu v létě nic neobvyklého. Je pravda, že lidé žijící na místech s horkým podnebím, se s tak vysokými teplotami vyrovnávají o něco lépe, to ale neznamená, že by ani tam vedro nezabíjelo. Lidské tělo má své limity, po jejichž překročení nastává kolaps organismu.

Když teplota vzduchu přesáhne 35 stupňů Celsia, začneme se potit. Odpařováním vody se tělo snaží udržet teplotu na bezpečné úrovni. To funguje do té doby, než teplota na tzv. vlhkém teploměru dosáhne 35 stupňů. Vlhký teploměr s měřící sondou obalenou mokrou látkou, udává vlhkost vzduchu. Za normálních podmínek bývá vlhká teplota mnohem nižší než teplota vzduchu, kterou vidíme na „suchém“ teploměru. To je dáno tím, že údaje z vlhkého teploměru zahrnují i ochlazování, ke kterému dochází při odpařování vody z přístroje.

Pokud ale vlhká teplota přesáhne výše uvedenou hranici, je vzduch tak nasycen vodní parou, že už se neodpařuje ani pot. Teplota těla začne stoupat bez ohledu na to, kolik vody vypijeme, jak moc odpočíváme a jak hodně času trávíme ve stínu. Následuje smrt.

Vlhká teplota přesahující 35 stupňů je vzácná, bohužel se ale začínají objevovat místa, kde už ji meteorologové naměřili. Například v jihozápadní Asii. A v důsledku klimatických změn ji mohou do konce tohoto století zažít na vlastní kůži i miliardy lidí žijících v Perském zálivu, jižní Asii nebo v Severočínské nížině.

Jistě, proti vedru je možné se bránit zapnutím klimatizace, ale to sebou přináší také problémy. Třeba enormí spotřebu energie. Předpokládá se, že do konce roku 2050 vzroste spotřeba elektřiny na provoz klimatizačních zařízení trojnásobně, což bude vyžadovat další zdroje energie. Jenže, pokud bude náš život záviset na klimatizaci, může být pro nás jakýkoli výpadek elektřiny smrtící.

Možnými důsledky extrémních veder společně s masivními výpadky proudu se zabývali vědci v globální studii uveřejněné v časopise Nature Climate Change. Zkoumali tropické cyklóny, které způsobily největší výpadky proudu na světě – mezi nejvíce postižené země patřilo například Portoriko, poté, co ho zasáhl hurikán Maria. A zjistili, že pokud se Země oteplí o 4 stupně Celsia, silné cyklóny budou přicházet každý rok. A po každém z nich bude následovat vlna extrémních veder. Je jen logické, že takové klimatické extrémy spustí obrovskou vlnu migrace, která se dotkne celého světa.

Zdroj: The Conversation