Plasty, které se uvolňují při praní z oblečení, končí v oceánu

To, že až moc igelitek, kelímků a dalších plastových nádob končí ve světových oceánech, víme velmi dobře. Už méně se ale ví, že oceány znečišťuje i naše oblečení.
Plasty, které se uvolňují při praní z oblečení, končí v oceánu
Plasty, které se uvolňují při praní z oblečení, končí v oceánu
Pixabay
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Polyester, nylon, akryl a další syntetické materiály – to všechno je plast, z kterého se dnes vyrábí oblečení. Syntetická vlákna mají tu výhodu, že jsou levná a univerzální. Hodí se jak pro výrobu sportovního oblečení, protože mu dodávají prodyšnost a elasticitu. V zimních oděvech zase umělá vlákna dokážou udržet teplo.

Problém je, že syntetické textilie znečišťují vodu. Sice nenápadně, ale o to důkladněji. A to pokaždé, když je dáte vyprat. Odhaduje se, že z jediné plné pračky se do vody uvolní stovky tisíc vláken.

Tato vlákna jsou velmi malá. V průměru měří zhruba jednu tisícinu milimetru, na délku méně než 5 milimetrů. Snadno se tedy dostanou do vodních toků a následně do oceánu. Tady se mikroplasty hromadí, pronikají do stravy mořských živočichů, které zase konzumujeme my.

Mikroplasty z oděvů někdy nezachytí ani čistička
Autor: Pixabay Mikroplasty z oděvů někdy nezachytí ani čistička

 

“Představte si, kolik lidí denně pere. A kolik oblečení máme v šatníku,“ říká Imogen Napper, mořská výzkumnice z univerzity v Plymouthu a spoluautorka studie o plastových vláknech. “Nemusíme ani prát, stačí se jen procházet a drobná vlákna z nás odpadávají. Jsou úplně všude.“

V roce 2016 její tým provedl test. Do pračky umístili speciální filtr, aby zjistili, kolik vláken se na něm zachytí. Prali tři kusy oblečení: tričko ze směsi polyesteru a bavlny, polyesterovou mikinu a svetr z akrylu. Po několika pracích cyklech, zjistili, že nejvíc se uvolňují akrylová vlákna, pak polyesterová a nakonec vlákna ze směsi polyesteru a bavlny.

“Zjistili jsme, že během standardního praní se může uvolnit až 700 000 vláken,” říká Imogen Napper.

Jiná studie z roku 2011 ale uvádí 1900 vláken z jednoho kusu oblečení, další zase až milión. Výsledky se liší kvůli mnoha proměnným, které mohou ovlivnit proces uvolňování vláken. Patří k nim například materiál, teplota vody, typ pracího prášku, aviváž nebo to, jak plná je pračka. Jedna studie dokonce došla k závěru, že v pračkách, které se plní vrchem se vlákna uvolňují sedmkrát víc než v pračkách s předním plněním.

Oblečení kupujeme zbytečně moc
Autor: Duy Hoang/Unsplash Oblečení kupujeme zbytečně moc

 

Studie, která vyšla v časopise Environmental Science and Technology odhaduje, že 100 000 lidí vyprodukuje zhruba 1,02 kilogramů vláken za den. Část z toho zachytí čističky, část projde dál. Mikroplasty jsou dnes přítomné na plážích i v arktickém ledu. A samozřejmě v tom, co pijeme a jíme. Podle zprávy PLOS zkonzumuje průměrný člověk asi 5800 plastových částeček za rok.

Vzhledem k tomu, že mikroplasty jsou okem neviditelné a protože většina se jich usazuje na oceánském dně, je velmi těžké jejich množství určit. Zpráva Mezinárodního sdružení pro ochranu přírody z roku 2017 ale odhaduje, že mikroplastů pocházejících z textilu může být ve světových vodách zhruba 35 %. Problém představují hlavně rozvojové země, kde jsou syntetická vlákna velmi oblíbená a kde také chybí výkonné čističky vody, které je dokážou zachytit.    

Plastům trvá stovky let, možná i tisíce, než se úplně rozloží. Takže to, co dnes plave v oceánech, tam zůstane po celé generace. Řešení se zdá být podle odborníků nasnadě. Kupovat méně oblečení, pokud možno to, které je vyrobené z přírodních vláken. A prát jen tehdy, když je to už opravdu nutné. Prostě šetřit peněženku i přírodu.

Zdroj: Vox

Reklama
Reklama