Spropitné, ano či ne? Kde můžete narazit?

Když cestujete po světě, čas od času musíte tohle dilema řešit. Dát spropitné? Neurazím tím někoho? A kolik?
Spropitné, ano či ne? Kde můžete narazit?
Spropitné, ano či ne? Kde můžete narazit?
Sam Truong Dan/ Unsplash

reklama

Přesný původ dávání spropitného je poněkud nejasný. Nicméně se ví, že když někdo v 17. století v Anglii za vlády Tudorovců přenocoval v soukromém domě, očekávalo se od něj, že sloužící za jejich služby obdaruje malým obnosem. Netrvalo dlouho a pár mincí začal dostávat i personál v kavárnách a dalších komerčních podnicích, píše New York Times. Obdarovat někoho penězi navíc patřilo k dobrému tónu aristokracie a brzo se zvyk rozšířil mezi vyššími třídami po celé Evropě. Dnes znají koncept spropitného na celém světě, zvyklosti v jeho dávání se ale liší země od země.

USA

Dávání spropitného se ve Spojených Státech ujalo až v 19. století, kdy bohatí Američané začali cestovat do Evropy. Cizokrajný zvyk si zpočátku moc sympatií nezískal, kritikům připadal nedemokratický. Podle nich prý vytvářel třídu dělníků, kteří museli žebrat o laskavost.

O dvě století později se o jeho kladech a záporech v USA stále debatuje. To ale nic nemění na tom, že se spropitné v restauracích dávno stalo zákazníkovou povinností. Tvoří totiž většinu výplaty číšníků a servírek. Proto je slušnost dát 15% z celkové úhrady, 20% když jste byli s poskytnutými službami opravdu spokojeni. Běžné je nechávat dýško také řidičům taxíků.  

Ve Spojených státech se dává dýško i taxikářům
Autor: John Cobb/ Unsplash Ve Spojených státech se dává dýško i taxikářům

Čína

Stejně jako mnoho dalších asijských kultur, ani Číňané si na dýška nepotrpí. Spropitné bylo dlouho považováno za jistý druh úplatku, a proto bylo zakázané. Ještě dnes se na vás v Číně budou koukat divně, když jim na stole necháte pár drobných.  Platí to zvlášť o restauracích, které navštěvují místní lidé. Oproti tomu podniky populární mezi cizinci a hotely s mezinárodní klientelou si už na odměny za služby zvykly. I tady ale platí určitá pravidla. Recepčním se dýško nedává, nosičům zavazadel, řidičům turistických autobusů nebo jejich průvodcům ano.    

Japonsko

Japonská etiketa spropitné uznává. I tak ale nemůžete někomu jen tak vtisknout bankovku do ruky. Společenský protokol vyžaduje vložit peníze do obálky a uctivě ji předat. Dávat dýško je navíc společenský přijatelné jen při určitých příležitostech – třeba na svatbách nebo pohřbech. Naopak existují i situace, kdy byste spropitným mohli urazit. Tak předně, Japonci předpokládají, že prvotřídní služby jsou standard, tak proč by za ně měli platit navíc? V restauracích stačí zdvořile poděkovat, dýško není třeba. A to ostatně platí pro celé Japonsko. Odměny za služby nikdo nečeká, ovšem zdvořilost a slušné chování se vyžaduje za všech okolností.

Japonci očekávají kvalitní služby všude
Autor: Thomas Marban Japonci očekávají kvalitní služby všude

Francie

V roce 1955 přijala Francie zákon, který po restauracích požadoval, aby na účet uváděly i poplatek za služby. Měly se tím zvýšit mzdy obsluhujícího personálu a omezit jeho závislost na spropitném. Dýška přesto lidé dávali dál. Nedávný průzkum mezi Francouzi ale ukázal, že mladší generace si na dávání spropitného moc nepotrpí. Ve Francii je také běžné dát 10% z ceny taxikáři.

Jihoafrická republika

V Jihoafrické republice se očekává dýško za jednu speciální službu – nalezení vhodného parkovacího místa. V zemi s 25% mírou nezaměstnanosti hledají lidé nejrůznější způsoby, jak si vydělat. Poplatek zahrnuje i hlídání auta na parkovišti. Každý den je totiž v Jihoafrické republice ukradeno 140 aut.

Švýcarsko

V zemi s nejvyšší minimální mzdou na světě není dávání dýška žádnou povinností. Spropitné země zrušila před 35 lety a nahradila ho poplatkem za služby, který je součástí účtu. Je tedy zcela na vás, jestli se rozhodne ocenit dobrý servis malou částkou navíc. Běžné je dávat něco mezi 5-10% z celkové útraty.   

Indie

Mnoho restaurací v Indii vám přičte poplatek za služby ke konečnému účtu. Je proto úplně v pořádku, když dýško nedáte. Tam, kde si servis neúčtují, nechte 15%-20%. Průzkum z roku 2015 dokonce odhalil, že Indové dávají společně s Bangladéšany a Thajci vůbec nejvyšší spropitné z celé Asie.

Singapur

V Singapuru sice pár drobnými v restauraci nebo taxíku nikoho neurazíte, ale obecně se tady spropitné moc nenosí a nikdo ho od vás ani neočekává.

Egypt

Bakšiš je v Egyptě hluboce zakořeněný. Bohatí Egypťané ho dávají vždycky a téměř za každou službu – v restauracích nebo na benzínkách. A něco podobného se čeká i od turistů. V Egyptě ale často pár drobných musíte zaplatit i za služby, o které vlastně nestojíte nebo by vás ani nenapadlo za ně platit. Třeba za to, že vám někdo ukáže cestu nebo že se s někým vyfotíte. Nenechte se rozhodit ani tím, že se obdarovaný bude na darovanou částku tvářit zklamaně, případně drze komentovat její výši. Patří to ke zdejším zvykům. Buď si peníze vezměte zpět, nebo se usmějte a řekněte, že mu to stačí.

V Egyptě je bakšiš součástí kultury
Autor: Simon Matzinger/ Unsplash V Egyptě je bakšiš součástí kultury

Irán

V Iránu je dávání spropitného na denním pořádku. Můžete se ale setkat také s tím, že někdo zpočátku nebude chtít peníze přijmout vůbec, protože mu to nedovolí jeho čest.

Rusko

Za éry komunismu se spropitné oficiálně nedávalo ani nepřijímalo, protože to ponižovalo dělnickou třídu. V novém století už se zase nosí. Starší generace ale dýško pořád vnímá jako urážku.

Argentina

Ačkoli je tady dávání spropitného v hotelovém průmyslu a pohostinství od roku 2004 nelegální, nikdo vám kvůli pár pesos ruku neurazí.

 

Zajímá Vás, jak je to se spropitným jinde ve světě? Zkuste se podívat na stránku Who to tip

reklama

reklama