Už jste slyšeli o kremaci vodou?

Zpopelnění nebo uložení do země. To jsou dva nejrozšířenější způsoby pohřbívání. Jenže časy se mění a přibývá lidí, kteří jsou ochotni uvažovat o tom, že by své tělo sprovodili ze světa jinak než tradiční cestou.
Už jste slyšeli o kremaci vodou?
Už jste slyšeli o kremaci vodou?
Matthew Schwartz on Unsplash

reklama

Roli v jejich rozhodování hraje i dopad na životní prostředí. Podle serveru The New Republic se jen ve Spojených Státech spotřebuje při pohřbech každý rok téměř 152 tisíc hektolitrů toxického balzamovacího roztoku a 6 milionu metrů dřeva. Navíc při jediné kremaci se do vzduchu dostane takové množství oxidu uhličitého jako z auta, které ujede 1600 km. I kvůli tomu se v Americe, ale i jinde ve světě rozmáhají tzv. zelené pohřby.

Novinkou v šetrnějším pohřbívání je „akvamace“ neboli kremace vodou. Při ní se tělo uzavře do ocelové vysokotlaké komory naplněné vodou a louhem. Voda se zahřeje zhruba na 140 stupňů Celsia a za 6 až 10 hodin z těla zbydou jen kosti. Ty se rozemelou a předají pozůstalým.

Alkalickou hydrolýzu, jak se proces rozpouštění těla nazývá, v současnosti povoluje 15 amerických států. A podle průkopníků tohoto druhu pohřbívání, americké společnosti Bio-Response Solutions je to jeden z nejšetrnějším způsobů, jak naložit s mrtvým tělem. Alkalická hydrolýza byla v USA patentována už v roce 1888 a funguje na stále stejném principu. Tělo se ponoří do roztoku, který je z 95% tvořen vodou a z 5% hydroxidem sodným nebo draselným. Tekutina se zahřeje na odpovídající teplotu, ale díky vysokému tlaku v komoře nedochází k varu. Po několika hodinách se měkké tkáně rozpustí a kapalina, která prošla přes čističku odpadních vod, končí v kanalizaci.

 

A právě to odpůrcům vodní kremace vadí. Katolická církev ji považuje za nedůstojnou, výrobcům rakví kazí obchody. Ekologové ji ale naopak vítají. Vodní kremace totiž využívá jednu osminu množství energie ve srovnání s kremací žehem, produkuje čtyřnásobně méně emisí oxidu uhličitého a půda zůstává ušetřena toxinů z balzamovacích roztoků.

 

Jedinou námitku, s kterou musí zastánci alkalické hydrolýzy počítat, je spotřeba vody. Na rozpuštění jednoho těla je nutných asi 1000 litrů vody.  To je více než trojnásobek toho, co jedna osoba průměrně spotřebuje za den.

reklama

reklama