Show Jana Krause: režisér, kterému se stýská po fárání, osvícený porodník a tetování psů

Prvním hostem, který dnešní talkshow poctí svou návštěvou, je úspěšný filmový a televizní režisér a producent David Ondříček, jehož poslední dvojdílný film Dukla 61 se vrací k největší poválečné důlní katastrofě v Československu. Jak sám přiznává, točit v dole vůbec nebyla legrace. „Než jsem tam sjel poprvé, myslel jsem si, že mám klaustrofobii, ale havíři mi vysvětlili, že to není klaustrofobie, že se normálně jenom bojím,“ vzpomíná na natáčení. „A skutečně ve mně byla malá dušička. Ale měli jsme všichni to velké štěstí, že šla s námi jedna žena a my jsme před ní chtěli vypadat dobře. Sjeli jsme do hloubky skoro tisíc metrů, a když jsme vystoupili, mě velice překvapilo, že to tam vypadalo jako třeba v tunelu Blanka, takže jsem překonal strach, ale zároveň jsem zjistil, že tam nemůžu točit ten film, protože my jsme potřebovali jiný, dobový důl. Tak jsme šli do jiného dolu, který měl třeba jen sto metrů, ovšem ve finále mi to jako velký rozdíl nepřipadá.“ Tam už se prý točit dalo a celkem tam měli dvacet natáčecích dnů.

David Ondříček o filmu Samotáři:

„Jen pro představu, když jsme sfárali, trvalo třeba dalších třicet minut, než jsme došli na natáčecí plac. Celou dobu jsem se vlastně bál, zároveň se mi po něm trochu stýská.“ Film byl velice dobře přijat a sám režisér připouští, že ještě nikdy předtím nezažil tolik ohlasů na svou práci. „Premiéru jsme měli v Havířově, čehož jsem se dost bál. Přišli tam samozřejmě i havíři, kteří mi po projekci nabídli, abych si s nimi připil, což je vrcholná pocta.“ I když se za minulého režimu točilo hodně filmů s touto tematikou, v samotném dole se natáčelo jen výjimečně. „I já jsem se naivně domníval, že to budu dělat v ateliéru, protože dolů jsem se bál, ale když jsme udělali nákres, zjistil jsem, že bychom měli peníze tak maximálně na šest sedm metrů kulis, pak jsem se šel podívat do muzea hornictví, jestli by to nešlo tam, nakonec jsem sjel do dolu a pochopil jsem, že to musí být natočené tam.“ I když to bylo v mnohém náročné a neslo to s sebou řadu nevýhod, jako třeba všudypřítomnou a nesmytelnou čerň uhelného mouru.

„Jeden z hlavních herců, Oskar Hes, říkal, že to ze sebe sundával tak dva až tři měsíce.“ Po úspěchu s filmem z hornického prostředí se David Ondříček chystá na životopisný film o Emilu Zátopkovi. Hlavní představitelé, Martha Issová v roli Dany Zátopkové, i Václav Neužil v roli Emila Zátopka se prý na film poctivě připravují. „Václav běhá už čtvrtým rokem, protože jsme předtím na film nesehnali peníze,“ vysvětluje, „takže už je za tu dobu hubenej jako Zátopek a běhá už i jako Zátopek. A Martha hází oštěpem a teď už je schopná hodit skoro třicet metrů. My nemáme peníze na ty technologie, pomocí kterých bychom to obešli, tak musí herci tvrdě trénovat.“

Dalším hostem bude přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a Nemocnice Na Bulovce profesor Michal Zikán, který upozorňuje na to, že ženy-rodičky si v klasických nemocničních zařízeních často stěžují na nedostatek respektu. Jejich nemocnice se snaží vyjít jim vstříc, od letošního února zde funguje unikátní Centrum porodní asistence (CPA), dále se chystají velké změny v tom, jak budou vypadat nemocniční pokoje, resp. porodní apartmány, kde bude žena moct být i s doprovázejícími osobami, ať už je to partner, děti, maminka či dula. „Pokoje by měly připomínat domov,“ dodává. „V případě, že je potřeba lékařský zásah, čeká odborná pomoc hned za dveřmi.“

Profesor Michal Zikán mluví o porodech doma:

Jejich nemocnice nabízí i takzvané ambulantní porody, kdy může rodička třeba i po dvou hodinách po porodu nemocnici opustit. „Ovšem ne každá rodička se cítí natolik dobře. Tomu my se přizpůsobíme,“ říká lékař s tím, že v porodnicích je o matku i dítě dobře postaráno. „A kolikrát i o tatínka. Setkáváme se i s tím, že když přijde tatínek na návštěvu, dobře se nají.“ Pana doktora mrzí, že některé ženy radikálně odmítají porod v nemocnici, aniž by prostředí, které se nabízí, znaly. „Každá žena si svůj porod nějak představuje, ale možná také nepředstavuje. Každá má jinou tužbu. A naším úkolem je probrat to s nimi a říci si, co je reálné a rozumné. A pokud to je reálné a rozumné, tak my naopak podporujeme, aby žena rodila v poloze, kterou si sama vybere. Dobrá je totiž jakákoli poloha, která té rodící ženě vyhovuje.“

Populární jsou dnes podle jeho slov různé vertikální polohy. A co je v porodnictví nového? „Již dlouho nás zajímalo, co je spouštěcím mechanismem porodu, a nyní se ukazuje, že je to nejspíš plod samotný.“ Pan doktor Zikán ovšem překvapí i další informací, a sice tou, že z medicínského hlediska se považuje za ideální, aby žena porodila své první dítě do dvaceti let. Ačkoli je to z dnešního hlediska zcela nereálné. „Společnost se vyvíjí mnohem rychleji, než my se vyvíjíme biologicky. Ale je možné, že za dalších pět tisíc let se lidské tělo vyvine natolik, že ideální věk pro první porod bude třicet pět. Ale to v tuhle chvíli není.“

Na závěr se seznámíme s Adélou Trepákovou, majitelkou exkluzivního psího salónu, která se věnuju stylingu psů. Uvidíme na vlastní oči, co úprava exteriéru psích miláčků obnáší, a Jan Kraus si to bude moci dokonce vyzkoušet na vlastní kůži. Nejprve pejskovi dopřeje koupel v lázni s okvětními lístky růží. „Většina pejsků si koupel užívá,“ tvrdí paní Adéla, která má na ruce vytetovaný motivující slogan – dokážeš jen to, co chceš. Ostatně i tetování dnes již prý pejsci mohou mít. „V Americe už celkem běžně tetujou třeba pitbuly. Do srsti i vyloženě na kůži. Je ovšem i velká řada odpůrců.“

Podívejte se, jak se paní Adéla k této práci dostala:

Obecně prý procedury v salónu nesou hůř samci, kteří mají tendenci k hysterii. Jak se bude líbit stříhání a česání trochu vyplašené figurantce fence Ďolky? To a mnohem více se dozvíte v dalším dílu oblíbeného pořadu Show Jana Krause již dnes večer na Primě!

SLEDUJTE SHOW JANA KRAUSE ONLINE!