Show Jana Krause: teorie sebehuntování, orlajn koncert kluků z Hanspaulky a nepochopená bojovnice proti dezinformacím

Prvním dnešním hostem u Jana Krause bude výborný a velmi oblíbený český herec Boleslav Polívka, kterému moderátor hned v úvodu vysekne poklonu, že vypadá velmi dobře. „To je prý poslední stadium,“ odpovídá s humorem sobě vlastním, „dětství, dospělost a potom vypadá dobře.“ Načež začne rozvíjet a vysvětlovat svoji teorii o sebehuntování, o němž kdysi prohlásil, že by v něm mohl reprezentovat. „To už je dávno a myslel jsem tím to, že v mládí se člověk tak radostně napíjí, popíjí a opíjí, rve do sebe cigarety, a i když se dívá dopředu, myslí dozadu. Je to takový napjatý, pěstuje si svoji mladickou nesmrtelnost, takže ani netuší, že se huntuje. V další fázi se huntuje člověk vědomě, protože má chandry, že se měl dívat dopředu, a ne dozadu, moc toho vypil, jsou z toho kocoviny a existenciální trampoty. A potom najednou zjistíš, že jsi zhuntovaný. A v tom by se dalo soutěžit.“ Navíc prý tento druh bohémství byl jeho formou boje proti tehdy panujícímu odpornému režimu.

Zpět v současnosti si pochvaluje krásu a romantičnost zasněžené a vylidněné Prahy, o níž prohlásí, že má pro něj ještě jednu velkou výhodu: „Praha je složená z několika Brn.“ Dále bude chtít Jan Kraus zjistit, jak se Bolek staví k on-line divadelním přenosům. „To už mám radši placené diváky,“ konstatuje s očividným odporem. „Ono i to pouliční divadlo je krásné jen do chvíle, než ti přes hlediště přejede tramvaj. V on-linu jsou zase jen chladné oči kamer, kdežto já jsem zvyklý na kontakt, na to, že lidi reagují, což je oživující, pořád na to čekáš.“ Vadí mu, že nemá vůbec žádnou zpětnou vazbu ani odezvu a snaží se přijít na vhodnou metaforu vyjadřující jeho pocity. „Přirovnal bych to ke štěkotu psí smečky po operaci hlasivek,“ přemýšlí herec, ale protože není s tímto přirovnáním úplně spokojený, zkouší další metafory, které nakonec zredukuje na velmi říznou a všeobecně srozumitelnou zkratku, která přijde nejvýstižnější i Janu Krausovi. A kdy se podle něj začne znovu hrát normálně před diváky? „Nechci říkat v nedohlednu, tak tipuju, že se začne hrát venku v amfiteátrech v polovině června.“

Tata Bojs

O tom, jak se s vynucenou pauzou ve své umělecké činnosti vyrovnávají, přijdou dnes večer poreferovat také členové skupiny Tata Bojs, bubeník a zpěvák Milan Cajs a baskytarista Mardoša. Kultovní hanspaulskou kapelu založili na konci osmdesátých let právě oni dva ještě coby žáci základní školy. „První desku nám vydal Olda Šíma z vydavatelství Black Point, což bylo v devadesátém prvním, a to jsme ještě byli děti,“ vzpomíná Milan a potvrzuje, že nyní i oni připravují on-line vystoupení.

„Chystáme orlajn koncert,“ okamžitě přebírá vtipný novotvar Bolka Polívky bubeník z Tata Bojs při představování svých plánů. „Mně se ten výraz moc zalíbil. My jsme samozřejmě také vymýšleli, jak to pozměnit, protože to slovo on-line je už skoro jako nějaká nadávka. Tak jsme vymysleli onLive, ale to není tak vtipné. Šlo nám především o to, aby zaznělo, že to bude živé hraní. Pokusíme se vykřesat takovou energii, aby se dostala i skrze kamery,“ slibuje a dodává, že i když v tom nevidí budoucnost, je to lepší než vůbec nic. Krom toho mají novou desku – desáté řadové album s názvem Jedna nula. A právě písničky z nové desky by jejich fanoušci slyšeli rádi i naživo. „Doufáme, že v létě už zase něco bude, nějaké živé koncerty,“ doplňuje Mardoša a pak se všichni přítomní umělci zamyslí nad tím, zda se nestane umění a showbyznys sezonní záležitostí od jara do podzimu a na zimu všichni zalezou. Poté vstupuje do debaty Bolek Polívka s dalším převratným návrhem v podobě tzv. guerillového divadla.

Anna Šulcová