TopStar

28. srpna 2014 15:00

Lenka Zajícová

Eva F.: Dívka s neskutečně smutným dětstvím. Matka jí četla pitevní zprávu

Eva Feuereislová se proslavila díky reality TV show VyVolení. Blondýnka je trnem v oku mnoha lidem, ale poté, co s námi nahlédnete do její minulosti, zjistíte, že se s ní život opravdu nemazlil.

Popiš nám svoje dětství. Podle toho, co vím, to muselo to být velice dramatické a psychicky náročné období.

V dětství jsem zažila opravdu spoustu věcí, které zažije jen málokdo. Byl to jeden stres za druhým. První událost, která ve mně zanechala velkou stopu, byla tragická smrt babičky, která se dobrovolně rozhodla odejít z tohoto světa. Pamatuji si, že jsme ji s mámou všude hledaly, a pak už si jen vzpomínám, jak jsem stála na hrázi rybníka a moje máma vytahovala mrtvou babičku z vody. Stála jsem tam a mlčky na ni koukala. Byly mi čtyři roky, dodnes mi tato vzpomínka utkvěla v hlavě. Na to se nezapomíná.

Tvůj otec následně zemřel na infarkt. Kolik ti v té době bylo?

Táta umřel, když mi bylo 7 let. Měl aterosklerózu, což laicky řečeno znamená, že se mu ucpaly cévy. Když mi by byly tři roky, prodělal mozkovou mrtvici. Jeho smrt zapříčinil ale až třetí infarkt. Pamatuji si, jak mi ubrečená máma říká, že tatínek už nikdy nepřijde. Pak jsme plakaly obě.

Jak se od toho okamžiku změnila tvoje maminka?

Mamka to tenkrát nesla hodně špatně. Přece jen přišla v krátké době o matku i o milujícího manžela. Kdybych byla starší, mohla bych určitým věcem zabránit, ale byla jsem ještě malá a sedmiletá holka toho sama moc nezmůže. Mamka pak začala řešit problémy alkoholem, klasika.

A pak přišla další rána. Tvůj strýc umřel při autonehodě.

Po smrti tatínka nám pomáhal maminčin bratr, můj strejda. Pak ho ale nedbalý řidič srazil a strejda následkům po třech dnech od srážky podlehl. Lékaři říkali, že pro něj byla smrt vysvobozením, protože měl rozsáhlé poranění mozku. Pak začaly opravdu krušné časy. Moje matka totiž odložila moje dětské knihy a před spaním mi četla se sklenkou v ruce jeho pitevní protokol.

Tvoje matka ti četla pitevní zprávu, než jsi šla spát? To tě muselo jako malé dítě výrazně ovlivnit. Jaký máš teď pohled na smrt?

Smrt byla v mém životě už v raném věku, takže se jí nebojím. Každý má nějaký osud a vyměřený čas na tomto světě. Je rozdíl, když člověk odejde z tohoto světa přirozeně, nebo když za jeho smrt může někdo jiný. Chápu i lidi, kteří ze zoufalství se svým životem skoncují. Sama jsem od toho neměla daleko. Dnes se na to už dívám jinak. Když nejde o život, tak jde o h…. Život mi dal ten nahoře a jen on má právo mi ho vzít.

Popiš nám vztah s matkou. Zazlíváš jí něco?

Moje máma měla dost těžký život. Přišla o matku, manžela, bratra. Obdivuji ji, že mě dokázala vychovat a přes tohle všechno se mi věnovat. Chovala se jinak, jen když pila. Někdy mě kvůli banalitě zmlátila bambusovou rákoskou. To byly okamžiky, kdy ji vytočilo úplně všechno. Několikrát mě zmlátila jen proto, že jsem nechtěla poslouchat její monolog uprostřed noci. To je taky důvod, proč nesnáším alkohol. Dělá z lidí někoho úplně jiného.

Čím jsi chtěla být jako dítě?

Chtěla jsem být policistkou nebo veterinářkou. Měla jsem doma všechny možný zvířátka od křečků přes andulky až po kočky.

Tvoje matka trpí duševním onemocněním, viď?

Tak nějak to bude... O tomhle se moc bavit nechci...

Jste spolu teď v kontaktu?

V kontaktu jsme docela dost. Možná i díky mojí účasti ve VyVolených. V osmnácti jsem začala bydlet sama, a tak často jsme se nevídaly, ale teď je to už mnohem lepší. Máma nemá počítač a ani mobilní telefon. Volá mi vždy od kamarádky. Je to tak asi lepší, nemusí o mně číst ty hnusné a lživé články.

Kdo ti byl v dětství nejblíž? Měla jsi kamaráda? Co by o tobě řekli učitelé?

Nejblíž mi byla moje nejlepší kamarádka Anička a její rodina. Její rodiče mě měli vždycky jako vlastní a často, když to doma nebylo nejlepší, jsem byla právě u nich. Ve škole jsem samozřejmě pár kamarádů měla. Ale díky tomu, že jsme s mamkou žily z vdovského a sirotčího důchodu, nemohla jsem mít drahé oblečení, a to mi spolužáci dost předhazovali. A jak by mě popsali učitelé? To je zajímavá otázka. Tenkrát asi jako holčičku s drsným životním příběhem, která se přes to všechno chtěla začlenit do kolektivu. Nebyla jsem nikdy dítě, co by brečelo v koutě. Když na mě někdo útočil, ozvala jsem se. To mi zůstalo do dneška.

A co tě přimělo ke vstupu do reality TV show jako jsou VyVolení?

Vzhledem k tomu, co se mi v roce 2012 přihodilo, jsem měla dvě možnosti. Buď zalézt někam pod kámen a klepat se strachy, dokud se celá kauza nevyřeší, nebo si začít žít svůj život. A protože mám svědomí čisté, právě to jsem udělala. Do VyVolených jsem se přihlásila, aby se můj životní příběh dostal k lidem, abych jim ukázala, že přes všechny nástrahy života se vyplatí bojovat za to, co opravdu chceme.

Dobře, teď trošku zabrouzdáme jinam. Bulvární deníky tě nešetří. Je něco, za co se ty sama stydíš?

Vyloženě stydět, to asi ne… Spíš mě nějaké věci mrzí, některé věci bych udělala jinak, ale asi to tak mělo být.

Chceš mít někdy děti? A pokud ano, jaká z tebe bude asi matka?

Určitě chci. Budu svoje děti rozmazlovat. Rozmazluji totiž i cizí. Ale zatím děti neplánuju. A s člověkem, se kterým jsem je chtěla mít, jsem chodila čtyři roky a pak z mého života odešel ze dne na den.

Existuje něco, co nemůžeš svojí matce odpustit?

Odpouštět je lidské, je to pořád máma, která toho pro mě v životě udělala hodně. Odpouštím, ale nezapomínám.

Sdílejte článek

Přečtěte si také