Jaké esemesky chodí Michalovi Malátnému ze skupiny Chinaski

Frontman skupiny Chinaski Michal Malátný sepsal své vzpomínky a my vám z nich exkluzivně přinášíme ukázku.

Ten pátek, kdy měla bejt kapelní zkouška, jsme v poledne seděli s Petrou v pizzerii na Andělu. „Dali bychom si ten listový salát s dresinkem, krevetami a pošírovným vejcem a...“

... a přišla mi esemeska: „Dobry den, pane Malatny, mohl byste prosim neco rict k panu Grohmanovi? Dekuji. N...“

Co to má sakra bejt? To je někdo od novin, proč Hrochovi nezavolaj sami?

Kde jsme to přestali? „...a pošírovaným vejcem a taky saporito s rozmarýnem a parmazánem a k pití vodu bez bublinek a...“

...a další esemeska: „Dobry den, mohla bych Vam zavolat ohledne Pavla Grohmana? Dekuji. L...“

„Proc nevolate rovnou jemu?“ odepisuju a to už nad náma stojí číšník s vodou bez bublinek a je vážnej a bílej jak stěna. „Je mi to líto, teď jsem to slyšel v rádiu...“ A najednou neví, jestli má přede mě s Petrou tu vodu bez bublinek postavit nebo ne.

Co se to sakra děje? Jako předzvěst něčeho strašnýho mi na čele vyráží horkej pruh. Kouknu na Petru a je mi jasný, že cejtí to samý co já. Sáhnu po mobilu a vytočím kamarádku, která dělá u novin...

„Michale, Pavel se zabil na motorce, ty to ještě nevíš?“

Kdy? Jak? Do hajzlu! To přece nemůže bejt pravda, to musí bejt nějaká kachna... „Jseš si jistá, že je to on?“ řvu do mobilu a kamarádka novinářka ani nemusí nic říkat, protože najednou vím, že to je... že to BYL on.

Mechanicky tahám z kapsy peníze a číšník mi je cpe zpátky: „Nechte to být... Nic neplaťte...“ Jdeme s Petrou pryč. Kam? Co já vím! Někam! Něco musíme udělat! Někam zavolat! Hrochovo číslo je nedostupný. Jeho žena Lucka má obsazeno – volá jí teď asi kdekdo, a když to konečně zvedne, brečí...

Vylezli jsme před pizzerii, a i když bylo pravý poledne a všude se hemžili lidi, pro mě jako by nastala noc a svět se zastavil.

A nejen pro mě. Velký vakuum nastalo pro nás pět, v tu chvíli už ZBYLEJCH členů kapely Chinaski...

... pro Frantu, kterýho ta zpráva zastihla v koupelně, když si holil hlavu, a pak hodinu chodil bezradně po bytě s půlkou hlavy obrostlou a půlkou vylepanou...

... pro Štěpána, kterej v tu chvíli nahrával v sále hudební akademie múzickejch umění koncert klavírního virtuóza Tomáše Víška a strnul nad kufrem plným mikrofonů a opakoval si: „Tak tohle je konec...“

Mohlo by vás zajímat