Inscenace Dvaja páni z Verony v nastudování Petera Mankoveckého je temperamentní a energií nabitá komedie s naživo hrající dívčí kapelou!
V jednom z nejranějších Shakespearových děl účinkují ve slovensko-českém nastudování vynikající herci i muzikanti Lukáš Vaculík, Ondrej Kovaľ, Milo Kráľ, Zuzana Norisová a další.
Na Pražský hrad po loňském úspěchu zavítají Dvaja páni z Verony již podruhé.
Soutěž o 5x2 vstupenky na toto představení
Soutěžní otázka:
Ve kterém roce měla inscenace Dvaja páni z Verony svou bratislavskou premiéru?
a) 2011
b) 2012
c) 2013
ODPOVÍDEJTE V TOMTO SOUTĚŽNÍM FORMULÁŘI
Soutěž trvá do 1.8. do 23:59
Hodně štěstí!
Co pro vás jako herce znamená hrát roli ve hře Wiliama Shakespeara?
Po dlouhé době je to pro mě návrat k textu, který je daný. Člověk si nic neupravuje, nepřizpůsobuje. Je to návrat k řemeslu, k profesi. Není to „civilní“ představení, musíte ctít text a musíte se spolehnout na to, že se tam vybudují situace, které se přesně odehrají. Protože jinak si nepomůžete ničím.
Jak se vám hraje v inscenaci, kde se střídají čeština se slovenštinou?
Mě se to moc líbí. A rozhodně mi to vůbec nevadí. Přišlo by mi naopak úplně zhůvěřilé, kdybychom v ní - my Češi - mluvili slovensky nebo Slováci česky. Vloni jsme Dva pány z Verony hráli na Slovensku a tam to nikdo neřešil. Oni češtinu pořád vnímají kontinuálně jako běžnou záležitost. V trafikách prodávají české noviny, v televizi běží filmy bez dabingu. Čeština je pro ně pořád běžná věc, na rozdíl od toho, jak je slovenština vnímána v Čechách. Doufám, že u nás představení bude fungovat úplně stejně.
Součástí inscenace je hudba živé kapely. Vnímáte to jako přínos?
Je to super. Zaprvé se mi ta muzika moc líbí. Napsal ji pan režisér Mankovecký a moc se mu to povedlo. Ty holky výborně hrají, výborně vypadají. Je to kvalita, která představení obohacuje a posunuje výš. Živá muzika je v představení vždycky bezvadná věc.
Hudba a zpěv hrají v inscenaci Petra Mankoveckého významnou roli. Jaký je váš vztah ke zpěvu? Zpíváte rád?
Zpívám rád, ale maximálně sám pro sebe. Já zpívat neumím a na veřejnosti se tomu vyhýbám. Když mi někdo řekne, že mám někde zpívat, tak z toho buď prchám, nebo se to snažím z té role nějak vyeliminovat. I v muzikálech jsem hrál role „nezpívající”. Říkám si, proč bych měl obtěžovat lidi něčím, co neumím. Naštěstí je moje role v Dvou pánech z Verony notám naprosto vzdálená.
Se Zuzanou Norisovou jste se herecky setkal už v roce 2003 ve Strážci duší. Jaké to je setkat se s ní jevišti?
Bylo to milé. My jsme se dlouho neviděli. Přijde mi, že jako ženská báječně dospěla. Setkání po těch letech bylo moc fajn. Zuzka je ohromně pozitivní člověk, má pořád dobrou náladu. Zkrátka milá a vtipná ženská.
Láká vás představení Dvaja páni z Verony? Soutěžte o vstupenky ZDE.
Program i další podrobnosti k Letním shakespearovským slavnostem najdete na www.shakespeare.cz
