Jedná se o tábory, kde jsou zadržováni muslimští příslušníci ujgurské menšiny. Cílem těchto táborů je podle čínských úřadů údajně dobrovolné školení a boj s extremismem. Z převýchovného tábora se podle BBC mohou tito vězni dostat pouze pod podmínkou, když prokáží, jak se změnilo jejich chování, víra a jazyk (mluví turkicky). BBC uvádí, že v táborech může žít až milion lidí.
Oficiální čínské úřady o nějakém nebezpečí šíření koronaviru v severovýchodní části Sin-ťiangu, kde sídlí Ujgurové, zatím nemluví. Server Al-Jazeera, uvádí, že v severovýchodní části provincie Sin-ťiang je hlášeno přes padesát případů nákazy virem COVID-19. Přesto zástupci ujgurské diaspory varují, že existuje skutečný důvod k obavám z rychlého šíření koronaviru v kontroverzních čínských táborech, kde jsou Ujgurové zadržováni. Poukazují na skutečnost, že nákaza se rychleji a nebezpečněji šíří tam, kde je větší koncentrace lidí a nedostatečný přístup k mýdlu a vodě. Dilnur Reyhan, francouzský sociolog ujgurského původu vysvětlil obavy ujgurské diaspory: „Začíná se panikařit. Máme tam rodiny a dáváme si do spojitosti virus a tábory. Nevíme, jestli mají dost jídla a zda mají roušky.“
Na webu Change.org vznikla petice, kterou podepsalo více než 3 000 lidí, kteří požadují okamžité uzavření táborů, aby se snížilo ohrožení nákazou virem COVID-19. Stejně tak se o tom píše na sociálních sítích – jako například na Twitteru #VirusThreatInThecamps a #WHO2Urumqi, kde lidé naléhají na Světovou zdravotnickou organizaci (WHO), aby vyslala do Sin-ťiangu delegaci.
Al-Jazeera cituje část petice: „Nemůžeme čekat na zprávy z táborů o stovkách zemřelých na koronavirus a pak reagovat… S tím, jak je Čína schopná udržet virus ve Wu-chanu, lze předpokládat, že se virus rychle rozšíří do táborů, což se bude týkat milionů lidí, jestliže nezazní alarm.“
Dolkun Isa, předseda ujgurského kongresu, uvedl, že „lidé v táborech jsou kvůli špatnému zacházení z čínské strany zranitelní a oslabení.“
Již uvedený francouzský sociolog Dilnur Reyhan k tomu podotknul: „Existuje hodně důvodů se domnívat, že zadržování neznamená nic jiného než vynucené šíření nejen strachu a stresu, ale také dalších okolností vhodných pro přenos viru mezi uvězněnými osobami.“
