Blanka Čechová

Blanka vystudovala právo v Praze a tvůrčí psaní a scenáristiku v Oxfordu. Pracovala jako právnička v České republice i v zahraničí – několik let na Evropském soudu pro lidská práva ve Štrasburku, poté jako právnička v oblasti lidských práv pro mezinárodní organizace v Kosovu. Nakonec byla rozčarovaná, takže se rozhodla, že se zkusí protlačit jako spisovatelka.
Vstoupit do diskuse- 52 názorů
Byl dosažen limit pro přehrávání

Litujeme, ale na vašem účtu je přehráváno příliš mnoho videí zároveň. Pokud chcete pokračovat v přehrávání na tomto zařízení, prosím, ukončete přehrávání na jiných zařízeních. Více o limitech přehrávání videí na účtech s předplatným najdete na adrese https://ipri.ma/faqbr

Měla obrovské štěstí – ani ne tak na bestsellery, ale na fantastické lidi kolem sebe. Měla možnost pracovat jako asistentka režie v Divadle Járy Cimrmana, několik let spolupracovala s Jiřím Menzelem, Jurajem Jakubiskem a pro řadu zahraničních produkcí. U toho psala knihy – zatím jich je šest a z toho jedna je v překladu do angličtiny a srbštiny.

Finančně nebylo vše vždy hej, takže kromě toho vyráběla a prodávala ovocné knedlíky na farmářském trhu, hrála na housle s triem jejího manžela nebo dělala komparz při natáčení filmů Robin Hood v Dubrovníku. Blanka jezdila do Chorvatska jako malá k moři. V osmnácti letech se zamilovala do rybářské vesnice na poloostrově Pelješac a potom do písní slavného zpěváka Olivera Dragojeviće, se kterým měla tu možnost se spřátelit. On jí dal tří úkoly – aby se naučila chorvatsky, našla si kluka Chorvata a dovedla ho na jeho příští koncert. To se vše do písmene splnilo. S tímto „klukem“ žije Blanka už skoro dvanáct let a vychovává s ním tři děti.

Blanka píše humoristické romány, které jsou inspirovány jejich životem v Dalmácii. V uplynulých letech vyšla trilogie o Jadranské snoubence. Její manžel Tonći je původní profesí číšník, pak akordeonista a momentálně je kapitánem motorové jachty v Dubrovníku. Je to čtenář jejích rukopisů a inspirace pro jednu z ústředních postav jejích románů. Spojila je hudba a láska k moři, i když je milují každý jinak – Blanka se na moře dívá a manžel se potápí a jezdí na ryby. Společně vychovávají tři děti, které mají v domácím vzdělání, především proto, že opravdu hodě cestují a velmi často se stěhují – v rámci ČR i Chorvatska. Není to tak, že by to chtěli, ale život tak prostě plyne. Má to své nevýhody, ale zatím převažují výhody.

Přihlásila se proto, aby měla možnost zviditelnit chorvatskou kuchyni, která je podle ní úžasná. Ráda by ukázala věci, kterých se spousta Čechů ani nedotkla – jako jsou olihně. Taky by ráda manželovi ukázala, že když má možnost se tři hodiny soustředit v kuchyni, tak opravdu uvaří i něco jiného než špagety s červenou omáčkou. Pokud by vyhrála, tak by z části dovybavila jejich kuchyň, kde mají zatím jen základ a část by věnovala dobročinné jídelně v Jemenu, kterou založila a vede jedna Češka a ona ji s rodinou dlouhodobě podporuje. Toto menu si vybrala, protože je lehké, jednoduché a inspirativní. Suroviny lze lehce sehnat i u nás. Tři z receptů se dají najít i v její knize Příručka jadranské snoubenky. Jako zábavu si pro své hosty připraví hudební vystoupení – ona a její manžel hra na harmoniku a housle – chorvatské písně.

Charakter:
Sama o sobě tvrdí, že je dalmatizovaná Češka. Blanka byla vždy taková „šprtka“ – snaživá, zvídavá, ambiciózní, hlavou proti zdi a téměř vždy a zákonitě na úkor svého komfortu. Balkán, a hlavně Dalmácie, ji změnil – vykašli se na to, nějak to prostě bude, užij si ten moment a buď ráda, že jsi naživu. Není válka, není zemětřesení – prostě buď. Občas Blanku vytáčí dalmatská pomalost a nedostatek ambicí a občas si říká: „Kruci, proč já na to nepřišla dřív.“

Zájmy:
Ve volném čase se věnuje hudbě, chodí běhat a ráda se setkává se svými čtenáři.

Vztah k vaření:
Vaří rychlá jídla, nechce trávit u plotny půl dne, hledá zkratky a zjednodušení.

Chutě:
Má ráda celkem vše – doma klade důraz na zeleninu. Mezi její oblíbená chorvatská jídla paří ryby a ústřice, dalmatské červené víno – nejlépe Dingač s poloostrova Pelješac.

Nesnáší:
Nejí tatarák z červeného masa, ale rybí tatarák ano.

Motto:
V životě se řídí mottem: „Není zlato, co se třpytí.“ A motto spisovatelky je: „Každé zbytečné slovo, je zbytečné.“ (To bylo společné motto Smoljaka a Svěráka při psaní divadelních her.)

Očekávání:
Těší se na setkání se zajímavými lidmi, nové zkušenosti. Natáčení je pro ni také skvělý motivační termín pro dokončení rekonstrukce jejich bytu, takže se těsně před natáčením budou stěhovat.

Vstoupit do diskuse- 52 názorů

reklama