Petr má dvě děti, jednoho psa a, jak říká, občas jeho příbytek v Blučině navštíví i toulavá kočka. Vinařská obec, kde pondělní hostitel už dva roky žije, se nachází deset kilometrů od Brna, kde pracuje. Na vesnici se přestěhoval, protože chtěl pro svoji rodinu zdravější životní prostředí.
Petr Havíř
Adaptuje tu starší domek a na interiéru a kuchyni je to znát. Zatím ale nezbyly peníze na úpravu dvora a na omítku. Petr si libuje, jak hodné má sousedy. Pracuje jako vedoucí propagačního oddělení Národního divadla Brno. Svět divadla je prostředí, kde potkává hodně zajímavých lidí, jinak je ale rodinný typ. Stolování s rodinou je pro Petra doslova svátkem, vždyť s rodinou tráví veškerý volný čas. Rád se směje a svůj úsměv chce šířit dál – prý nemá rád konflikty. Výhru by věnoval švagrové, která se porvala se zákeřnou nemocí.
Charakter:
Realistický optimista.
Zájmy:
Počítačová grafika, malířské umění, poezie (hlavně básně Jana Skácela) a hudba.
Vztah k vaření:
Rád si vybírá složitější jídla, která uvaří na přání. Zásadně nepoužívá kuchařky, při vaření experimentuje a vlastní recepty nerozdává (aby na ně hosté zase přišli). Kromě palačinek a čokolády Petr téměř nikdy nedělá sladká jídla a moučníky.
Chutě:
Petr je od dětství veden k tomu, aby snědl všechno. Ale chutě se mu samozřejmě s věkem mění. Miluje steak, sám ho ale moc připravit neumí. Stejně jako karamel. Také miluje francouzské brambory na český způsob.
Nesnáší:
Nekultivované chování u stolu. Nikdy by nesnědl smaženou tlačenku. Z ryb nemusí lososa a také nemá rád rajskou polévku.
Motto:
Není čas na hrdinství.
Očekávání:
Chce být dobrým hostitelem, neuříznout si před diváky ostudu a potěšit maminku, která ho před účastí v pořadu varovala slovy: „Seš úplně blbé, dyť tam lezó i do skříní.“