Zdeněk Podhůrský
Všestranný umělec a zručný renesanční muž se narodil v Praze v rodině loutkáře a k nynějším profesím se dostal oklikou, kdy nejprve studoval stavební průmyslovku a teprve potom se dostal na DAMU. Vyrůstal v samém centru Prahy, ale vždycky chtěl žít na venkově, což se mu splnilo. O posledním hostiteli je známo, že dobré jídlo nejen zbožňuje, ale také ho umí dobře připravit. U stolu mu vadí špinavé nádobí. Pokud by Zdeněk vyhrál, zaplatil by prý Pavlu Novotnému kurz vaření.
Charakter:
Mírně cholerický sangvinik.
Zájmy:
Fotografie, koně, hudba a lyže.
Vztah k vaření:
Rozhodně pozitivní. Od třinácti se snažil být soběstačný, v patnácti si už uměl uvařit knedlíky a svíčkovou. Vaří celý život a pořád ho to baví.
Chutě:
Nejraději vaří čínskou kuchyni, miluje palačinky, ale dopřává si je výjimečně, roste po nich prý břicho…Má rád zeleninu, drůbeží maso, ryby, rýže a těstoviny.
Nesnáší:
Koprovou omáčku. Téměř nejí hovězí, vepřové nejí vůbec.
Motto:
Nečiň druhým to, co nechceš, aby činili tobě.
Očekávání:
Nové zkušenosti z oblasti gastronomie, případná nová přátelství.
Historka z vaření:
Jednou na závěr večeře servíroval na stůl pro větší společnost přátel flambovaný moučník. Bylo to za denního světla a plamen nebyl moc vidět. Zdeněk položil dezert před jednu z přítomných dam, která měla načesaný a nalakovaný účes a nevšimla si, že moučník hoří. Sklonila hlavu, aby si ho prohlédla zblízka, a přitom jí chytly vlasy. Pohotový přítel jí polil vlasy vínem. Ještěže to nebyla kořalka, protože jinak by dáma přišla o všechny vlasy…
