KOMENTÁŘ: Co říkal Kryl o Havlovi, Zemanovi, Klausovi, Hutkovi, Nohavicovi nebo Kunderovi?

Tento komentář věnuji prozřetelnosti a genialitě Karla Kryla, jehož vhled do událostí a lidí byl neuvěřitelně nadčasový. V závěru knihy Půlkacíř Karel Kryl z roku 1993, v rámci které umělce a novináře vyzpovídal Miloš Čermák, přichází prostor na stručný Krylův pohled na některé významné osobnosti té doby, které Kryl dokázal vystihnout a podrobit kritice (pozitivní i negativní) jako málokdo. Neskrýval se nešvar politické korektnosti a šel na dřeň a k jádru člověka. Co říkal o Hutkovi, Havlovi, Nohavicovi, Kunderovi, Zemanovi nebo Klausovi?
Karel Kryl
Karel Kryl
Krátký film Praha / GymnaziumDrRandy / youtube

reklama

Dovolil jsem si z knihy vybrat Krylovy komentáře k několika významným osobnostem tehdejší i současné doby. V knize se můžete, kromě osobní výpovědi mapující život a pohled Karla Kryla na tehdejší dění, dočíst jeho pohled na řadu dalších osobností – nemohu a ani nechci na tomto místě přepisovat všechny.

V závěru se Miloš Čermák Kryla dotazuje: „Všiml jsem si, že v našich rozhovorech je málo konkrétních jmen. Často mluvíme o „oblíbených politicích“, případně o „významném hudebním publicistovi.“

„Chceš říct, že jsem vzhledem ke své pověsti urazil zatím jen málo lidí?“ opáčí Kryl.

„Něco takového. Pojďme si zahrát hru. Já budu říkat jména, která mě při našem povídání napadala, a ty se k nim stručně vyjádříš. Souhlasíš?

„Dobře. A předem upozorňuji, že budu mluvit pouze o svých pocitech a náladách. Netrvám na tom, že má hodnocení jsou objektivní. Jaké je první jméno?“

Václav Havel:

„Autor, který nikdy nepochopil dělnickou třídu. Vždycky se cítil někým jiným, než kým zrovna byl. Nikdy nepřestal být člen pražské elity, pražské smetánky, ze které vzešel. Vzdor tomu, že byl potahován. Člověk po dlouhou dobu naprosto čestný, a možná natolik nedospělý, aby byl bezelstný. Zneužitelný ve své slabosti intelektuála. Dnes zamilovaný do světa velkoměsta a reflektorů – což je pro dramatika, který má zůstat za scénou, vždy tragické. Snad zamilovaný sám do sebe – a do své pozice. Jako autor je slušný dramatik evropské úrovně."

Jaroslav Hutka:

„Bolestín, který nikdy nepochopil, co obnáší exil. Přišel do něj jako stipendiant – a setrval tak až do konce. Nikdy nepracoval, vždycky žil z podpory státu – a tudíž se cítil utlačen. Psal v sedmnácti řečech, které se nikdy nenaučil. Velmi tvůrčí člověk, inteligentní a hloubavý. Muž, kterého si musím vážit a uznávat ho. Dobrý a ukázněný partner v rozhlasových povídáních o písničkách. Skvělý interpret svých písní. Bohužel, typ člověka, jenž se sám lituje, když je v úzkých. Mám radši lidi, kteří se perou. Ale to neříkám jako hodnocení – pouze konstatuji naše odlišné charaktery a temperamenty. V každém případě se velmi zasloužil o to, že něco jako folková písnička existuje.“

Jaromír Nohavica:

„Z generace pozdních třicátníků asi nejpronikavější talent mezi písničkáři. Velmi odvážný člověk, možná trpící nekonečným zdůrazňováním: Bůh, ten pro mě nikdy nebyl. Tvrdý, angažovaný, jdoucí vždycky na věc. Jeho temným stínem byl vždycky Vysocký, od kterého se nikdy zcela neodpoutal. Druhá věc je Jarkovo údajné spolupracování se Státní bezpečností. Dodneška postrádám jeho jasné a srozumitelné vyjádření. Mlčení je moc špatná zbraň.“

Milan Kundera:

„Člověk, kterému se povedlo najít proluku v trhu. Překračující jistá tabu, budící zájem perverzní části literárních kritiků – a jimi vyzdvižen na literární perlu. Můj soukromý názor – ale můžu se mýlit. Po přečtení tří jeho posledních věcí jsem se pozvrátil a nechal je být...“

Václav Klaus:

„Já se bojím computerů. K tomu nemám co říct.“

Miloš Zeman (a Václav Klaus):

„Veliký člověk – vzrůstem i svým chováním. A je si toho dobře vědom, což vždycky přináší rizika. Je tak zamilován do pointy, že by za ni prodal babičku. Za elegantní výrok vymění možná i politický názor. Na druhé straně inteligentní a zřejmě fundovaný. Kdyby zapomněl na zalíbení v sobě, mohl by být důstojným šéfem opozice, případně vládnoucí koalice. Má na to – stejně jako na to má i Václav Klaus. Ale oba potřebují poradce, kteří je budou kopat do nohy a připomínat: nejste tak krásní, jak se vám zdá.“

Jan Burian (a Jiří Dědeček)

„Toho nemůžu oddělit od Jiřího Dědečka. Oba pro mne představují stejný typ lidí. Pokud mám být stručný: touha být pod praporem a mít výložky. Ale možná se pletu. To je pouze pocit.“

Ludvík Vaculík:

„Exhibicionitsta politický a posléze literární i skutečný.“

Co na Krylův vhled do konkrétních osobností říkáte? Mně osobně při čtení jeho slov takřka mrazí a padá dolní čelist. Ale třeba je to tak jenom u mě…

reklama

reklama