KOMENTÁŘ KAROLINY STONJEKOVÉ: Žlutá „revoluce“ aneb Něco si přejte, padá hvězda

Revoluce nemají jenom své příčiny a následky nebo oběti či hrdiny. Některé mají navíc i své charakteristické barvy, které s nimi zůstanou už napořád neodmyslitelně spojeny. Rok 2003 bude pro Gruzii navždy ve znamení růžové revoluce. Na přelomu let 2004 a 2005 se zase zdálo, že tvář Ukrajiny může dlouhodobě změnit revoluce v barvě pomeranče. A přestože časem nastal opět návrat k původnímu stavu, zůstane termín „Oranžová revoluce“ jednou provždy zapsán v učebnicích dějepisu.
Žlutá revoluce ve Francii
Žlutá revoluce ve Francii
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Teď, na sklonku roku 2018, se hlásí ke slovu další barva. Žlutá - podle vest desetitisíců demonstrantů, kteří vyrazili ve Francii dát najevo svůj odpor proti politice prezidenta Emanuela Macrona.

Jistě, nedá se tu ani v nejmenším hovořit o žádné revoluci v pravém slova smyslu. Nehrozí totiž, že by protesty nějak změnily směřování Francie či její politický systém. Navíc je třeba brát v úvahu i to, že stávky a protesty zkrátka patří ke Francii stejně neodmyslitelně jako třeba dobré víno, Eiffelova věž nebo foie gras.

Pravdou ale je, že tyto protesty, nejsilnější za posledních 50 let, mohou revolučně rychle ukončit kariéru muže, který chtěl sám jistou revoluční změnu přinést. Který chtěl na evropské scéně vyvést Francii ze stínu Německa, který chtěl revoluční změnu, na jejímž konci by stály slabší národní státy a naopak silnější Evropská unie se společnou armádou.

Protesty ve Francii

KOMENTÁŘ KAROLINY STONJEKOVÉ: Chtěl řídit Evropu. Neuřídil ani vlastní zemi. Emanuel Macron...

To, co před několika týdny začalo jako projev nesouhlasu se zvyšováním cen benzinu (v rámci módního boje se změnou klimatu), přerostlo rázem v masové hnutí, které vážně ohrožuje postavení muže, jež byl ještě minulý rok všeobecně považován za dynamickou a mladou naději starého kontinentu. A (bohužel či bohudík) nemusí zůstat pouze u Macrona.

Podle aktuálních informací se totiž zdá, že podobné protesty v následujících dnech či týdnech zažije také Nizozemí nebo sousední Belgie. I tam by se měla přelít žlutá „revoluce“. Je třeba uznat, že to má jistou symboliku. Žlutá je totiž mimo jiné i barva hvězd. A ta Macronova pomalu ale jistě padá. Tak si něco přejte…

(Třeba politiky, kteří nebudou střední třídu nadále nutit k nedobrovolnému sponzoringu sociálních a jiných experimentů.)

Karolina Stonjeková

Tento článek najdete v těchto speciálech
Reklama
Reklama