Proč nás pořád baví Dietlovy seriály?

Jaroslav Dietl (1929–1985) byl neobyčejně plodný autor – psal divadelní hry, bakalářské příběhy, filmové scénáře a seriály. Pro Československou televizi jich vytvořil 18 a většinu režíroval jeho blízký přítel Jaroslav Dudek.
Jaroslav Dietl napsal scénář i k dodnes oblíbenému seriálu Malý pitaval z velkého města.
Jaroslav Dietl napsal scénář i k dodnes oblíbenému seriálu Malý pitaval z velkého města.

reklama

Zatímco v prvních letech po listopadu 1989 byla jeho tvorba víc zatracovaná než uznávaná, postupem času se názory měnily. Kdykoli se totiž Dietlovy seriály reprízují, okamžitě stoupá sledovanost a diváci si je nenechají ujít. Proč nás jeho seriály stále tak baví? Důvodů je mnoho. Dietl byl skvělý vypravěč a jeho příběhy jsou vždy velmi precizně vystavěné a přímé řeči jeho hrdinů odposlouchané ze života. Starší diváci si díky nim připomínají dobu, v níž žili, a zároveň herce, které obdivovali. Mladší generaci zase přitahuje kvalitou i překvapivými historickými fakty, která jsou jim nabízena v souvislostech, o nichž se v hodinách dějepisu často nedovědí.

Fenomén Jaroslav Dietl

Kritici Dietlových seriálů namítají, že vznikaly na společenskou objednávku a byly poplatné době. Skutečnost je složitější. Dietl, původně člen KSČ, byl na začátku normalizace ze strany vyloučen a z Československé televize propuštěn. Přesto se na něj posléze první náměstek ředitele televize Vladimír Diviš začal obracet se zakázkami. Lepšího profesionála by těžko hledal...

Vše o seriálu Synové a dcery Jakuba skláře najdete ZDE

Dietl tím ale neměl pozici nijak usnadněnou. Při tzv. schvalovačkách musel své scénáře obhajovat a někdy do nich dodatečně vepsat ideologicky zabarvené momenty. Jak trefně poznamenal Tomáš Koloc v Britských listech: „Dietl se stal továrnou na příběhy, kterou komunistický režim mazaně využíval jako kulisu nevábné fasády své společnosti (v podobném postavení byl například Karel Gott). Zároveň je ale pravda, že díky tomuto postavení si mohl dovolit ‚pokrývat‘ svým jménem řadu autorů, kteří v té době nemohli psát a pod pláštěm režimního autora dokázal do úst postav svých děl často propašovat takové motivy a výroky, nad nimiž znalci poměrů zůstává rozum stát.“

Víte, jaké měl Jaroslav Dietl zvyklosti?

Denně, včetně sobot a nedělí, napsal 15 stránek, to byla jeho norma. Psal inkoustovým stříbrným plnicím perem s naplocho opsanou špičkou na hladký papír. To proto, aby ho ani po dlouhých hodinách nebolela ruka.

Když dopsal, šel si odpočinout k nějaké fyzické práci. Stříhal trávník, pomáhal řemeslníkům na stavbě domu, hrál tenis. Měl odmalička luxaci kyčelního kloubu, ale handicap byl pro něj výzvou k neustálému překonávání.

(kov)

reklama

Tento článek najdete v těchto speciálech

reklama