Válka na Ukrajině 3.3.2022
Valné shromáždění OSN ve středu hlasovalo o postojích členských států k ruské invazi na Ukrajinu. Drtivá většina zemí – konkrétně 141 – agresi Kremlu odsoudila. Dalších 35 se zdrželo hlasování. Zato pět států útok akceptovalo. Jde o Bělorusko, Eritreu, Sýrii, KLDR a logicky i Rusko. Jaké k tomu tyto země mají motivaci?
OSN hromadně odsoudila ruskou invazi na Ukrajinu a vyzvala k okamžitému ukončení bojů. Hlasování ale nebylo stoprocentně jednotné. Hned 35 států se zdrželo. Mezi nimi například i Čína a Indie. Ruská propaganda v posledních dnech využívá domněnky, že Ukrajinci vězní indické studenty, podle Kyjeva to ale není pravda. Čína s Ruskem zase před olympijskými hrami podepsaly alianční pakt.
Proud to witness today’s historic, overwhelming vote in defense of Ukraine and the @UN Charter. 141 UN Member States have voted to #StandWithUkraine and hold Russia accountable. pic.twitter.com/xivMvpgY7y
— Ambassador Linda Thomas-Greenfield (@USAmbUN) March 2, 2022
Více zaujmou státy, které se stoprocentně postavily na stranu Ruska. Je jich pět a jde výlučně o autoritářské země. Kromě Ruska samotného posvětily invazi Bělorusko, Eritrea, Sýrie a KLDR. Proč?
Bělorusko jako věrný spojenec
Postoj Běloruska je asi nejméně překvapivý. Prezidenti Vladimir Putin a Alexandr Lukašenko jsou dlouhodobí přátelé a pro Moskvu je Bělorusko jedinou z postsovětských republik, ve které si udržuje vliv. Jen pár dní před invazí běloruská vláda oznámila, že ruské jednotky na území Běloruska zůstanou do té doby, než NATO nestáhne své muže z východní Evropy. Tím došlo k dalšímu stvrzení aliance Moskva–Minsk.
Ukrajinští vojáci Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci Zdroj: AP
Město Buča, 1. března Zdroj: AP
Osada Borodyanka pobliz Kyjeva (2. 3. 2022) Zdroj: Profimedia.cz
Město Buča, 1. března Zdroj: AP
Zničené obytné stavby ve městě Borodjanka v Kyjevské oblasti (3.2.) Zdroj: Profimedia.cz
Vojáci
Ohořelé ruské stroje, které byly zasaženy ostřelováním, jsou vidět v malém městě Borodyanka nedaleko Kyjeva. (2. března 2022) Zdroj: Profimedia.cz
Raketový systém Pantsir-S
Požár univerzity v Charkově, 2. března Zdroj: AP
Gubernátor Charkovské oblasti Oleh Synyehubov (vlevo). 1. března Zdroj: Se svolením agentury Unian
Charkov po ostřelování, 1. března Zdroj: Se svolením agentury Unian
Charkov po ostřelování, 1. března Zdroj: Se svolením agentury Unian
Zdevastované centrum Charkova (1.3.) Zdroj: Profimedia.cz
Zdevastované centrum Charkova po ruských útocích (1.3.) Zdroj: Profimedia.cz
Zničené ruské vozidlo na předměstí ukrajinského Charkova. Zdroj: AP
Útok v Ochtyrce (28. února) Zdroj: Dmytro Žyvyckyj
Útok v Ochtyrce (28. února) Zdroj: Dmytro Žyvyckyj
Útok v Ochtyrce (28. února) Zdroj: Dmytro Žyvyckyj
Útok v Ochtyrce (28. února) Zdroj: Dmytro Žyvyckyj
Ukrajinští vojáci Zdroj: AP
Ukrajinští vojáci Zdroj: AP
Město Buča, 1. března Zdroj: AP
Osada Borodyanka pobliz Kyjeva (2. 3. 2022) Zdroj: Profimedia.cz
Město Buča, 1. března Zdroj: AP
Zničené obytné stavby ve městě Borodjanka v Kyjevské oblasti (3.2.) Zdroj: Profimedia.cz
Vojáci
Ohořelé ruské stroje, které byly zasaženy ostřelováním, jsou vidět v malém městě Borodyanka nedaleko Kyjeva. (2. března 2022) Zdroj: Profimedia.cz
Raketový systém Pantsir-S
Požár univerzity v Charkově, 2. března Zdroj: AP
Gubernátor Charkovské oblasti Oleh Synyehubov (vlevo). 1. března Zdroj: Se svolením agentury Unian
Charkov po ostřelování, 1. března Zdroj: Se svolením agentury Unian
Charkov po ostřelování, 1. března Zdroj: Se svolením agentury Unian
Zdevastované centrum Charkova (1.3.) Zdroj: Profimedia.cz
Zdevastované centrum Charkova po ruských útocích (1.3.) Zdroj: Profimedia.cz
Zničené ruské vozidlo na předměstí ukrajinského Charkova. Zdroj: AP
Útok v Ochtyrce (28. února) Zdroj: Dmytro Žyvyckyj
Útok v Ochtyrce (28. února) Zdroj: Dmytro Žyvyckyj
Útok v Ochtyrce (28. února) Zdroj: Dmytro Žyvyckyj
Útok v Ochtyrce (28. února) Zdroj: Dmytro Žyvyckyj
Podle ukrajinské rozvědky se běloruští vojáci rovněž účastní války na Ukrajině, Rusko pak minimálně využívá bělorusko-ukrajinskou hranici pro přechod na Ukrajinu. Od této hranice je to totiž blíž do Kyjeva.
Strategická Eritrea
Proti odsouzení ruské invaze na Ukrajinu se postavil také jeden africký stát. Pro Eritreu je Rusko jednou z mála zemí, se kterou udržuje užší diplomatický kontakt. Sám ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov navštívil Eritreu v roce 2018, kde měl potvrdit ruskou investici do tamního logistického centra a pokračující spolupráci obou zemí.
Eritrea's Delegation met with Russian Foreign Minister in Sochi today. Foreign Minister Lavarov stated that Russia-Eritrea bilateral ties are on track and set to flourish. He further stated that Russia is ready and working to expand trade and investment ties with Eritrea pic.twitter.com/WYsoT8TxlQ
— Yemane G. Meskel 🇪🇷 (@hawelti) August 31, 2018
Pro Rusko může být Eritrea důležitá z hlediska své strategické pozice, leží totiž na pobřeží Rudého moře. A Eritrea zase dost možná měla potřebu na mezinárodním poli podpořit svého, alespoň papírového, spojence.
Sýrie a Rusko stále bok po boku
Méně překvapí přiznaná aliance Sýrie a Ruska. Moskva je totiž dlouhodobým podporovatelem blízkovýchodní země během občanské války. Rusko přirozeně bojuje na straně vládních jednotek. Občanská válka v Sýrii trvá od roku 2011, ruských vojáků se v ní oficiálně vystřídalo zhruba šest tisíc. Také Sýrie může být pro Rusko strategická kvůli svým břehům. Vláda Damašku má totiž přístup ke Středozemnímu moři.
Válka na Ukrajině
Vzdor KLDR
Autoritářská Severní Korea se podobně jako Eritrea snaží hledat spojence na mezinárodním poli, kde se dá. Režim v KLDR dlouhodobě odstřižený od mezinárodní diplomacie a humanitární pomoci vnímá za své spojence Rusko a Čínu.
Jak Peking, tak Moskva zablokovaly v lednu letošního roku v OSN uvalování dalších sankcí na KLDR, které měly na zemi dopadnout kvůli nekonečným raketovým testům asijské země. Severní Korea tak prostřednictvím Valného shromáždění OSN zřejmě chtěla dokázat, že zvládne Rusku chatrnou spojeneckou výpomoc oplatit.
Pro vůdce KLDR Kim Čong-una je pak záležitostí prestiže projevit se na mezinárodním poli tak, aby si toho ostatní státy všimly. Posvěcení invaze na Ukrajinu tak může být jen symbolem pouhého vzdoru.
