Papež František (historicky první jezuita na papežském stolci s původním jménem Jorge Mario Bergoglio) v nedávném kázání adresovaném jeho komunikačnímu týmu uvedl, že je alergický na přídavná jména a příslovce. Mám se jich vzdát. Obdobně vyjádřil George Orwell ve svém nesmrtelném antiutopickém románu 1984 snahu totalitářů u takzvaného newspeaku, který vznikal oklešťováním, otesáváním a degradací původního jazyka. Jeho konečným cílem bylo zúžení rozsahu myšlení lidí. „Je to krásné ničit slova. Samozřejmě největší odpad je u sloves a přídavných jmen, ale jsou i stovky podstatných jmen, která by se dala vyřadit také,“ říká jedna z postav románu. Náhoda? Nemyslím si.

Nejen mou pozornost vzbudilo uveřejněné kázání mudrce pátera Halíka, „světem“ uznávaného více (proč asi?) než domovinou. Páter se ve stylu papeže Františka Bergoglia, jehož chválil, opřel do českého odmítání migrantů, do Polska a Maďarska, přirovnal současné migranty k Čechům, kteří emigrovali za komunismu, a řekl, že „naše země není naše“.Nezapomněl na humanismus, solidaritu, populismus a nepochopenou kontroverzní hru, kde herečka vytáhla z přirození českou vlajku a kde Ježíš znásilňoval muslimku… Co čekat od Trojského koně globalismu?

Opravdu netradičnímu kázání byli přítomni věřící v polském Krakově. Kněz Edward Staniek se totiž modlil za smrt papeže Františka. Staniekovi se nelíbí, že hlava katolické církve podporuje muslimy či gaye.