Studentskou demonstraci přivedl 17. listopadu na Národní třídu agent StB Ludvík Zifčák, který pak sehrál roli údajně zabitého studenta Šmída. Podle dokumentu Utajené příběhy českých dějin bylo předání moci v listopadu 1989 směsí spontánních událostí a předem připraveného scénáře.

„Máme holé ruce,“ křičeli studenti a ukazovali dlaně – mezinárodní gesto, že jsou beze zbraní. Byl večer 17. 11. 1989 a brutální napadení studentů ze strany policie odstartovalo sametovou revoluci a pád komunismu.

Nelítostné zmlácení studentů na Národní třídě odstartovalo takovou vlnu protestů, že komunisté ztratili svou absolutní kontrolu nad děním v zemi. Kdo byly ony mlátičky?

Možná si ještě ze školních let vybavíte ten nepříjemný pocit, který jste měli, když někdo začal ve třídě přejíždět nehty po tabuli. Ten otřesný zvuk, při kterém uši trpěly, člověk se popadal za hlavu a doufal, že už to co nejrychleji skončí. Podobně nepříjemný pocit v řadě lidí vyvolaly i víkendové oslavy listopadových událostí roku 1989, které se zvrhly v protesty, ultimáta bez obsahu, pískot, pokřik, či volání po omezení volebního práva. Je to velká škoda! Protože výročí třiceti let od pádu komunismu by si jistě zasloužilo důstojnější připomínku…

Václav Klaus, bývalý český prezident, premiér či ministr financí federální vlády se v rozhovoru pro TV Prima podělil s odstupem třiceti let o své vzpomínky a názory na 17. listopad 1989. Rovněž zhodnotil vývoj České republiky a vyzval k návratu k podstatným atributům (cílům) sametové revoluce: svobodě, demokracii, tržní ekonomice a národní suverenitě. Opřel se také do po revoluci zapšklých lidí, kteří otravují negativistickými řečmi ovzduší, a v souvislosti s tím zmínil třeba Petra Pitharta.

Včera si Česká republika připomněla 30. výročí událostí, které nakonec vedly k pádu totalitního režimu. Oslovili jsme ženy, které zažily obě doby - jak tu předrevoluční, tak tu po roce 1989. Jak se z jejich pohledu změnil jejich svět za tři desetiletí?