Ukulele není úplně běžný hudební nástroj. Proč jste se naučila hrát právě na ně?
Naučila jsem se na ně hrát, protože se mi líbí. Konkrétně tenorové ukulele má velice krásný a barevný zvuk. Ve světě se úplně běžně používá, jen v Čechách ho lidé považují za trochu legrační nástroj. Mám ráda nejen jeho zvuk, ale i variabilitu. Zaujalo mě i to, že je mnohem jednodušší naučit se hrát na ukulele, které má jen čtyři struny, než třeba na kytaru, která jich má šest. Do studia jsem si ho přinesla, protože mě o to pánové požádali. Měla bych zahrát jednu z písní z mého alba a oni mi budou dělat doprovod. Album vyšlo zhruba před rokem, jmenuje se Ukulala, je to alternativní folk a jsem autorkou hudby a textů. Doprovází mě na něm kapela - akordeon, kontrabas, kytary, benja, bicí.
Využila už jste někdy ukulele i v divadle?
Zatím ne, ale Blondýna na ně také někdy hraje. Složila i jednu píseň na album.
Před časem jsme se bavily v jednom rozhovoru o tom, že budete muset Blondýnu jednou zabít. Zatím nemáte chuť to udělat?
V žádném případě, říkala jsem, že to nastane ve chvíli, až jí budu mít dost. A to zatím rozhodně nemám, Blondýnu miluju, takže stále žije. Jéje, ta je živá až až, mám s ní hodně vystoupení, ať v rámci pořadu Na stojáka nebo v uskupení Komici s.r. o.
Na Primě jste moderovala pořad Pekelná výzva, jaká to pro vás byla zkušenost?
Byla to výzva a zároveň trochu peklo, ale moc mě to bavilo. Já nedělám věci, které mě nebaví. Bohudíky mám to štěstí.
Začala divadelní sezóna, co nového chystáte v Divadle Na Fidlovačce?
Jsem tam už jedenáct let, utíká to. Momentálně nic nového nezkouším, diváci mě mohou vidět v představeních Tři holky jako květ, Babička nebo Hotel mezi dvěma světy. Hostuju ale v Hudebním divadle Karlín v Addams Family, kde hraju Alici, maminku nápadníka Středy. Taky mě čeká pár koncertů s deskou, na něž se moc těším, chtěla bych natočit i nějaké klipy. A těším se i na několik charitativních běhů, které mám před sebou.
Co se vám vybaví, když se řekne koloběh?
Koloběh života. Naše civilizace je trochu postižená myšlenkou, že může všechno řídit a ovládat, což je nesmysl. Já se snažím přijímat a zpracovávat věci tak, jak přicházejí, i když je to někdy těžké. A snažím se žít přítomností, i když je to někdy boj, ale spíš zábava. Život je přece krásný.
Máte doma dvě kočky. Jak ovlivňují váš život?
Mám Šklíbu a Blešku. Můj život ovlivňují poměrně dost. Ony mě ve ´svém´ bytě tolerují jen proto, že jim dávám nažrat a vyměňuju jim písek na záchodě. Taky jsem praktická, když se chtějí hezky vyspat, protože spí na mně. Takže v podstatě již třináct let, od okamžiku, kdy jsem si pořídla Šklíbu, nejsem pánem svého života. Můj život už není v mých rukou, ale v packách mých koček.
Text: Monika Seidlová
Redaktor: Ondřej Těšínský
Kamera Jindra Kodíček
