S Michalem Suchánkem a Richardem Genzerem se dobře znáte. Kdy jste se potkali úplně poprvé?
Kdy jsem se potkal s Michalem, vím přesně, v létě 1977 na plovárně v Praze – Podolí.
To vám byly tři roky.
Tři a něco. Chodili jsme spolu na plavání. A pak jsme se potkali až v pětaosmdesátém plus mínus. Byli jsme spolu ve skautu, lezli po lesích, sbírali šišky, poznávali stopy zvířat, dělali uzly a učili se morseovku.
Nedávno jste oslavil čtyřicítku. Byl to pro vás nějaký zásadní moment?
Zásadní moment byl ve chvíli, kdy jsem pak šel platit účet v podniku. Jinak to byl běžný den jako každý jiný. Věk nijak zásadně neřeším.
A co odpověděl Jakub Kohák jinému redaktorovi na otázku odkud se zná s pány Suchánkem a Genzerem? :)
Na čem momentálně pracujete?
Připravuju dokumentární film o životě vlků ve Finsku, jak tam migrují. Pracovní název je Vlčí život. Chystáme se za nimi putovat na sněžných skútrech, což vyžaduje velkou přípravu a kooperaci s finskou produkcí. Plus pracuju na dalších projektech, píšu nějaké články do různých periodik, sloupky, fejetony.
Máte nějaké oblíbené téma svých sloupků?
Nemám, píšu o čemkoliv, co mě napadne. Vyjde mi taky kniha s mými texty, v předvánočním čase, což je dobrý tah od nakladatele.
Čím jste chtěl být jako kluk?
Indián. Asi jako každý kluk. A pak náčelník. Což se mi podařilo a už jsem spokojený.
Co vás čeká v nejbližší době?
Chtěl bych vést kroužek češtiny, který jsme s kamarádem založili v Lotyšsku. On ho tam vede. Pak bychom rádi založili další centrum češtiny v Estonsku, případně ještě v Ázerbájdžánu a dalších republikách, tak uvidíme.
Blíží se Vánoce, máte je rád?
Jsou to hezké svátky, ale nenechám se rozhodit žádným stresem.
Vybavíte si nějaký úžasný dárek, který jste jako kluk dostal od Ježíška?
Motorovou pilu, když mi bylo šest let. Opravdovou. A v devíti jsem dostal cirkulárku. Z ní jsem měl taky radost. Mě potěší i maličkost.
Co byste si přál letos?
Kdysi za komunistů se vysílala soutěžní hra Všechno, nebo nic, nebo tak nějak podobně se jmenovala. Její součástí byl výherní stroj, do kterého soutěžící strčil ruku, do takového rukávu, a když měl štěstí, vytáhl si míček s nápisem „všechno“. Já bych chtěl to všechno.
Text: Monika Seidlová
Reportér: Ondřej Těšínský
Kamera: Petr Němeček
