V pořadu jste mluvila o pozadí dopingových kontrol ve světě. Znělo to docela hororově...
Jsem ráda, že jsem o dopingových kontrolách mohla mluvit. Lidi totiž vůbec netuší, co takové kontroly obnášejí, že to není nic příjemného a dost nás to omezuje, jsme jako pod drobnohledem. Asi většina lidí předpokládá, že vrcholový sportovec musí dbát na životosprávu, musí trénovat, ale netuší, že součástí našeho života jsou i tyto dost často nepříjemné dopingové kontroly.
Teď momentálně jste uprostřed tréninků nebo máte spíš volněji?
Od října do konce prosince jsem začala přípravu na další sezonu. Znamená to, že nabírám kondici, protože co udělám teď, z toho pak další sezonu budu žít a hlavně se to odrazí pak na závodech. Halová sezona začíná od ledna, na začátku března je v Praze velké halové mistrovství Evropy, to je pro nás velká motivace ukázat se doma a předvést se v co nejlepší formě. A v létě je pak mistrovství světa, kam jedu s velkým očekáváním, budu obhajovat titul, to je velká motivace. Těším se na to, že si konečně zase zazávodím. Že poběžím a už mě nic nebude bolet, protože letos jsem sice byla ve formě, ale pořád mě něco bolelo, takže jsem z běhání neměla radost. Doufám, že příští rok se mi bude dařit podobně jako v roce 2013.
Jaký byl její nejtěžší závot v životě a co považuje za své největší vítězství? Pusťte si náš rozhovor:
Jsou pro vás závody spíš stres, adrenalin nebo zábava?
Určitě zábava a adrenalin dohromady, ale závody jsou pro mě hlavně odměna. Když jdete na závody, už máte natrénováno, ta nejhorší dřina je za vámi, na závodech se chcete předvést, chcete si je užít, takže určitě jsou pro mě především zábava.
Pro co myslíte, že vůbec nemáte vlohy?
Nemohla bych být tanečnice. Neumím tancovat, i když jsem chodila do sboru a hrála jsem na klavír, takže mám nějaký cit pro hudbu. A i mezi překážkami je vidět, že rytmus v sobě mám.
Jak se dá mezi překážkami poznat, že máte v sobě rytmus?
Když překonám jednu překážku, už vidím, jak mi vyjde ta další, a to ne každá závodnice umí. Rozmyslí se třeba až těsně před překážkou, což je špatně, ztrácí pak kvůli tomu plynulost. Já jsem cit pro rytmus měla odmalička, ale při tanci si zkrátka nejsem svými schopnostmi jistá.
Už se nějak připravujete na Vánoce?
Už ano, protože tu skoro nebudu, za pár dní odjíždím trénovat do Jihoafrické republiky, asi 100 km od Johannesburgu, vrátím se až 22. prosince. Většinu dárků proto nakoupím tam. Hlavně mám rozmyšlené, co koupím, to je důležité. Budeme v univerzitním městě, kde seženete úplně všechno, je tam veškeré zázemí. Regenerace, posilovna, velký travnatý ovál, který nám šetří nohy. Městečko je ve výšce 1300 metrů nad mořem, je tam teplo a žádný časový posun, což je ideální pro trénink. Jedu tam už asi podvanácté a těším se.
