Med je skvělý na rány i proti chřipce aneb Co jste o medu zřejmě ještě netušili?

O naší vlasti jako o zemi strdím a mlékem oplývající, jsme kdysi ve školních lavicích slyšeli všichni. Pamatujete si však ještě, co to „strdí“, kvůli kterému se praotec Čech rozhodl se svým lidem zůstat právě v této kotlině, je? „Voštiny neboli strdí jsou kousky vosku nasáklé medem, a když je budete žvýkat, bude vám to nejen chutnat, ale uděláte i něco pro své zdraví, neboť tam jsou zbytky propolisu, který je dobrý na paradentózu,“ vysvětlil včelař Petr Valenta v pořadu VÁŠ PRIMA RECEPTÁŘ.

Med býval díky svému vysokému podílu cukru až zhruba do 17. století pro naše předky hlavním sladidlem a dodnes je například v případě redukční diety výtečnou náhradu cukru řepného i třtinového. Většina z nás si občas ráda osladí medem čaj, ale pozor! Med se zásadně nemá dávat do horkého čaje, varuje odborník: „Horký čaj ne! Je nutno počkat, až vychladne, až bude pitelný. V horké, nebo dokonce vařící vodě se med sice skvěle rozpouští, ale znehodnotí se veškeré biologické látky a vitaminy a zbyde nám jen sladká šťáva.“

V minulosti býval med hojně využíván rovněž pro léčení všelijakých chorob. „Díky látkám, které jsou v něm obsaženy, je výborný v obdobích chřipky nebo při rekonvalescenci, ale i v období zvýšené aktivity,“ připomíná včelař a dodává: „Med je výborný také na rány. Když se říznete nebo opaříte, spálíte, tak pokud nanesete přímo na ránu med, velice rychle granuluje a rána se rychle hojí. Obsahuje totiž látky, které se při styku s pokožkou a potem mění na peroxid vodíku. A ten se vylučuje pomalu, takže působí na ránu lépe než ten lékárenský, který narušuje okolní tkáň.“

Baví vás zahradničení? Inspirujte se v naší Encyklopedii.

Druhy medu

Druhy medu známe pouze dva – květový a medovicový. Jaký je mezi nimi rozdíl? „Květový med vzniká ze šťávy, kterou vylučují rostliny, a medovicový vzniká ze šťávy, kterou vylučují mšice. Mšice leze po rostlině, nabodává její rostlinné pletivo, vysává tu šťávu a to, co projde přes její trávicí trakt, tak je ta šťáva,“ dozvídáme se od odborníka o medovicovém medu, lidově nazývaném lesní, jehož nádherné tmavé zabarvení je způsobeno barvivy obsaženými v míze lesních dřevin.

Pokud po otevření sklenice medu uvidíme na jeho povrchu vrstvičku připomínající jakýsi škraloup, vězte, že je to dobré znamení. „To jsou zbytky pylu, které se tam dostanou při vytáčení,“ objasňuje včelař úkaz, který bývá známkou toho, že je med kvalitní a opravdu od včelaře.

A jaký je vlastně rozdíl mezi městským a venkovským medem? „Záleží pouze na skladbě květů, ze kterých včely sbírají nektar. Květy a rostliny jsou ve městě rozesety na větší ploše, takže včela musí navštívit víc květů, aby přinesla kilo medu,“ vyvrací pan Valenta domněnku, že by jeden z nich byl lepší než druhý.

Významným produktem od včel je také již zmiňovaný propolis, což je hmota, kterou sbírají včely z pupenů rostlin. „Je to vlastně ochranný obal toho pupenu. Včely ho sbírají a potahují jím stěny úlu, čímž ho desinfikují,“ uzavírá včelař.

(web)

Mohlo by vás zajímat: