Hrouda
Hroudu považují ve Strdíně za místního hodného blázna.
Samostatně myslet? To je to, co mi vždycky nebožtík Hampl výslovně zakazoval!
Hroudu považují ve Strdíně za místního hodného blázna. Hrouda je dobrý chlap, i když má trochu problém s alkoholem. Pokud se ho nenapije, je na něj spolehnutí, dokáže „zamakat“ za tři, však se to tak učil v Hamplově vinohradu. Jenže jakmile si k ohnivé vodě jen přičichne, je zle. Vybaví se mu vzpomínky na mrtvého otce a bratra a on se pak utápí ve smutku (a dalším alkoholu). Zdá se ovšem, že i Hrouda konečně nalezne spřízněnou duši…