Vanda Hybnerová: Do školy jsem nikdy ráda nechodila

Vanda Hybnerová hraje v seriálu Základka češtinářku Alici, která má smůlu na muže. Co si o Alici herečka myslí? A jak vzpomíná na natáčení seriálu?
Základka: Vanda Hybnerová alias češtinářka Alice Fikejzová
Základka: Vanda Hybnerová alias češtinářka Alice Fikejzová

reklama

Co se vám vybaví, když zavzpomínáte na natáčení seriálu?
Byla to taková smršť – vzhledem k tomu, že téměř všichni jsme divadelní herci a natáčelo se v říjnu, což je začátek divadelní sezony, bylo náročné nás termínově dát dohromady. Proto se točilo od velmi brzkého rána a za provozu v základní škole, kde se normálně vyučovalo. A věřte, že třeba v 5 hodin ráno není snadné hrát komickou situaci. Ale myslím, že jsme se jako učitelský sbor rychle naladili na jednu strunu a báječně si to užívali.

 

Prožívala jste někdy podobné trable s láskou, jako prožívá Alice?
Ne. Svého muže jsem uhnala už před dvaceti lety a pak už jsem nikoho uhánět nemusela. Tak jsem si to Aliččino zamilované zoufalství parádně užívala. Někdy mi jí bylo až líto, jakého ze sebe musí dělat šaška, aby ještě většího šaška získala. (směje se Vanda)

 

Vybavila jste si při čtení scénáře nějakou učitelku nebo učitele, které jste znala a podle které nebo kterého jste Alici hrála?
Ne. V době mé docházky na základní školu mi učitelé připadali jako z jiné planety. Neměla jsem dojem, že jsou to normální lidé, kteří vedou nějaký soukromý život, natož aby měli nějaké milostné problémy. To, že jsou to občas i fajn lidé, jsem zjistila až na vysoké škole. Ale do školy jsem nikdy ráda nechodila.

 

Jaká jste byla studentka?
Ráda jsem se koukala z okna nebo si četla pod lavicí. A když jsem se nějakého učitele bála, tak jsem si představovala, že je na stupínku nahý, a hned mi bylo lépe. Až jako rodič jsem vztah k učitelům přehodnotila, díky paní učitelce Nadě Černé, která učila mou dceru na základce.

 

Jak se cítíte v roli rodiče, když dnes jdete na třídní schůzky svých dcer?
Na třídní schůzky jsem nikdy moc nechodila, protože byly ve večerních hodinách a já musela být v divadle. Ale občas, když to vyšlo, to byla velká legrace.

 

Při natáčení které scény jste se nejvíc nasmála nebo se nejvíc vyřádila, případně kterou jste s režisérem třeba nějak upravili až na place?
Točit komedii je radost a z té radosti se často rodí nápady přímo na place. Ne všechno se dá napsat do scénáře. Ale ne všechno v něm taky zůstane. Pokud vím, tak spousta scén, které podle mě byly hodně vtipné, střihem zmizela. Prý to bylo takzvaně příliš. Od okamžiku, kdy se na place něco natočí, do chvíle, než to vidí divák v televizi, projde naše práce někdy až brutální cenzurou, které často nerozumím. Ovlivní výsledek a já jsem zklamaná. Celý díl o návštěvě pana prezidenta nebo díl o homosexualitě byly původně poněkud šťavnatější. Co se dá dělat...

reklama

reklama