17. listopad 1939: Den, kdy Němci zavírali české univerzity, zatýkali, popravovali a posílali studenty do koncentračních táborů

V tehdejším protektorátu Čechy a Morava, okupovaném od 14. března 1939 nacistickým Německem, došlo na podzim roku 1939 k vlně protinacistických demonstrací.
Při jedné, z nich na výročí vzniku první Československé republiky 28. října 1939, byli v důsledku ostré palby do demonstrantů v Praze smrtelně zraněni dva čeští občané. Dělník Václav Sedláček, který zemřel na místě, a student lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Jan Opletal, jenž zraněním podlehl v nemocnici 11. listopadu 1939.
Poslední rozloučení s Janem Opletalem dne 15. listopadu 1939 v Praze potom přerostlo v další demonstraci proti nacistům, kterou německá okupační moc využila o dva dny později, 17. listopadu.
Situace vyvrcholila v noci z 16. na 17. listopadu uzavřením českých vysokých škol německými pořádkovými policisty ve spolupráci s jednotkami SS. Nacisté uzavřeli všech deset českých univerzit, obsadili koleje v Praze, Brně a Příbrami, kde měli pozatýkat až dva tisíce studentů a devět vedoucích představitelů vysokoškolských spolků popravit v kasárnách v Ruzyni. Řadu studentů měli Němci poslat do koncentračních táborů.
Vysoké školy měly být uzavřeny na tři roky - což byla podle historiků fikce, jelikož nacisté jejich otevření neplánovali - a jakékoliv další demonstrace okamžitě potlačeny. V době protektorátu pak byl povolen provoz pouze německým říšským univerzitám. Podle historiků se nacisti rozhodli využít situace k likvidaci našeho vysokého školství. Na počest těchto smutných okamžiků bylo toto datum později ustanoveno za Mezinárodní den studentstva.
„A ten přišel za námi jako do koleje Švehlovy a říkal, jestli se zúčastníme nějaký tý akce. Tak jsme říkali, že jo, a on říkal: No, já jsem byl u profesorů a že ti to schvalujou. (…) V důsledku toho vznikl ten malér s tím Janem Opletalem při tom pohřbu. To bylo vlastně davový, to jako ty študáci všichni vyrukovali. Já jsem třeba utíkal tady tou dnešní ulicí 17. listopadu a utekl jsem na právnickou fakultu a na té právnické fakultě byl profesor Tureček a ten najednou, když viděl, o co jde, to tam vtrhli i esesáci, tak najednou začal přednášet a přednášel a říkal: Ne, ti študenti tady byli. Takže nás ten profesor Tureček vlastně ještě zachránil. No, a když to všecko skončilo, tak já jsem bydlel s nějakým hochem, jmenoval se Václav Voseček, to byl takovej student, on moc nechodil na tyhle akce. Připravoval se na druhé státnice a já jsem, ještě než jsme šli spát toho 16. listopadu, říkal: Václave, ty nás zavřou, až budeme černí,“ vzpomínal na situaci po pohřbu Jana Opletala pro Paměť národa Stanislav Kaska (nar. 1919), jeden z prvních zatčených studentů, který byl převezen do tábora Sachsenhausen a propuštěn na konci ledna 1942.
Symboliku 17. listopadu ve svém projevu v Senátu v rámci oslav třiceti let svobody zmínil i bývalý premiér a předseda Senátu Petr Pithart:
„Ten 17. listopad, ať už to ti mladí věděli, nebo ne, je veliký symbolický den. Obsahuje v sobě mnoho podstatné české zkušenosti. 28. října 1939 už jsme byli okupovaní čerstvě a v ulicích velkých měst a hlavně v Praze se sešlo obrovské množství lidí. Měli trikolóry, Masarykovské čapky. Připomínali si den vzniku Československa. Tam padly ty výstřely. Student Jan Opletal posléze zemřel. A 17. listopad – zavření českých vysokých škol. A to všechno v tom datu je. Je tam ten 28. říjen 1918, je tam ten 28. říjen 1939, je tam Gestapo, je tam mrtvý student. A to všechno, myslím si, nám bezděčně pomohlo, aby to shromáždění bylo velké, tak velké, že ty bezpečnostní složky potom ztratily hlavu a pustily se do krvavé řeže. Takže myslím si, že tím, kdo nás nejvíce inspiroval, byly právě ty velké symboly československých dějin. A ještě teda historie s mrtvým studentem, okamžitá asociace na Jana Opletala, opět mrtvý student Karlovy univerzity. Lidem se asocioval Jan Palach. To všechno prostě nám pomohlo a stalo se, co jsme neočekávali. Ten systém se začal bortit a my jsme byli u toho.“