Bez domova je v České republice asi 24 tisíc lidí, tvrdí to nový průzkum Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí. Asi polovina z nich žije na ulici. Možným řešením problému je zákon o sociálním bydlení, brněnský projekt zabydlování osob bez domova se osvědčil. Podporu lidem v nouzi poskytuje i Liberec, Jihlava nebo Praha.
Výzkumný ústav práce a sociálních věcí letos provedl nejaktuálnější sčítání osob bez domova v ČR. Dosud se odborníci spoléhali většinou na odhady a neměli úplná data, tvrdí autoři nové studie.
Nejprve se mluvilo o 30 tisících, následně se počet zdvojnásobil. Odhady, kolik lidí v České republice nemá domov, se v posledních letech různily. Zjištění o jejich neúplnosti a chybách způsobených nedostatkem dat dalo pracovníkům VÚPS podnět ke sčítání bezdomovců z velké části v terénu.
Jedním z hlavních klíčů sčítání je definice člověka bez domova. K tomu autoři výzkumu využili mezinárodně uznávanou typologii bezdomovectví ETHOS, kterou vytvořila Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci.
Tato typologie rozděluje osoby bez domova do 4 kategorií. Skupina obyvatel „bez střechy” pobývá na ulici nebo v noclehárnách. Osoby „bez bytu” žijí v ubytovnách pro bezdomovce, nebo se v době sčítání nacházely ve vězení či léčebně a bylo jisté, že po propuštění nebudou mít kam jít.
„Nevyhovujícím bydlením” se rozumí různé mobilní příbytky, neobvyklé a provizorní stavby. „Nejisté bydlení” pak popisuje soužití s rodinou. Ani jedno z posledních dvou zmiňovaných ale není běžné místo pobytu osoby.
Zhruba polovina ze všech sčítaných osob spadá do první kategorie - ulice či noclehárna. Druhé největší zastoupení mají lidé žijící v azylových domech. Drtivou většinu osob, 8 z 10 žijících na ulici, tvoří muži.
Výzkum nicméně nezahrnuje soukromé komerční ubytovny. Výroční zpráva Platformy pro sociální bydlení, která započítává i data z těchto zařízení a používá stejnou typologii, pak mluví až o 80 000 lidech bez domova.
Důvody, proč člověk skončí na ulici, mohou být velmi individuální. MPSV označilo v roce 2009 jako hlavní příčiny chudobu a nezaměstnanost, zneužívání v dětství či dospívání, rodinné konflikty, delikventní chování či zkušenost s pobytem ve vězení.
Platforma pro sociální bydlení ale upozorňuje, že za to může také to, že v České republice není efektivní řešení bytové politiky.
Sociální bydlení pomáhá ve světě, proč ne v ČR?
S populárním projektem, který by mohl zredukovat počet lidí bez domova, přišla před třemi lety vládní koalice v Brně. Takzvaný Re-housing spočíval v tom, že město vyčlenilo byty pro 50 rodin. Testování trvalo do konce roku 2018, v programu vydrželo 48 rodin.
Brno se inspirovalo iniciativou Housing first, která se objevuje jinde ve světě a její zrod sahá až do Spojených států. Ačkoli se projekt na Moravě ukázal být úspěšný, nová radní koalice se rozhodla na tento konkrétní projekt nenavázat.
Město ale tvrdí, že podporuje osoby bez bydlení i nadále. Pokračuje prý v zabydlování jednotlivců v rámci projektu Housing First. Od počátku působení nové koalice bylo zabydleno 21 domácností a dalších 8 se nastěhuje do konce letošního roku.
Efektivitu „Rapid re-housingu” podporuje studie, kterou provedli vědci právě v americkém New Yorku. 266 rodinám v nouzi poskytlo město bydlení. A výsledek? Po pěti letech měly čtyři pětiny z nich vlastní byt. Podle závěrů studie je taková pomoc klíčová v ukončení bezdomovectví.
Housing First funguje například v Austrálii, Kanadě, Francii, Dánsku nebo Skandinávii. Platforma pro sociální bydlení uzákonění dostupného bydlení dlouhodobě prosazuje v ČR, podle ní by legislativa fungovala nejen jako řešení, ale i prevence proti bezdomovectví.
„Čím dál víc měst pronajímá byty v režimu Housing First – je vidět, že tenhle přístup funguje a začíná se stávat normou,” řekla online redakci TV Prima tisková mluvčí platformy Lenka Vojtíšková.
Samotná města ale prý o situaci bytové nouze na svém území nemají přehled. „Při naší analýze situace se ukázalo, že pokud obce nabízejí službu, kterou nazývají sociálním bydlením, je nastavena tak, že se průměrně pouze do 15 % těchto bytů dostanou rodiny, které se nacházejí v závažné bytové nouzi,” říká Vojtíšková.
V některých samosprávách nicméně politika sociálního bydlení funguje dobře. Třeba městská část Praha 7 poskytuje osobám bez střechy nad hlavou jak bydlení, tak i sociální poradenství a podporu. Podobně je tomu v Jihlavě.
Liberec nabízí všechny byty, které jsou v jeho vlastnictví, striktně jen pro sociálně potřebné. Ceny nájmů činí desítky korun na metr čtvereční. Pomoc osobám v nouzi zprostředkovávají sociální organizace, nájemní smlouva se podepisuje na 6 měsíců až jeden rok.
Štěpán Sochor