Bezpečnostní experti varují před možnými útoky ultrapravice ohrožující Evropu

Útoky příznivců ultrapravice, jako byl na Novém Zélandu ve městě Christchurch, dělají stále větší starosti bezpečnostním službám i evropským. Ty jejich činnost berou jako hrozbu Evropě.
Teroristický útok ve Stockholmu
Teroristický útok ve Stockholmu
AP

reklama

Francie, Velká Británie, Německo nebo Itálie již několik let upozorňují na nebezpečí polarizace společnosti, a to v tom pohledu, že některé skupiny ultrapravice jsou potenciálními útočníky na muslimské občany EU.

Již v roce 2016 upozorňoval na možná nebezpečí ředitel francouzských tajných služeb DGSI Patrick Calvar a jeho tehdejší slova nyní znovu přináší web France24: „Evropa se nachází ve velkém nebezpečí, vzhledem k tomu, že extrémismus stále více posiluje, a to na všech stranách. Přesouváme prostředky na sledování ultrapravice, která žije v očekávání konfliktu… Je na nás, abychom to předvídali a zablokovali tyto skupiny, které by v určitém okamžiku dokázaly rozpoutat konflikt ve společnosti.“

Stejně před několika dny mluvil v televizi CNN Peter Neumann, ředitel londýnského Mezinárodního centra studií radikalizace (ICSR): „Za posledních pět let jsme v západoevropských zemích registrovali zvětšující se počet kriminálních činů spojených s nenávistí a terorismem ze strany krajní pravice. Vidím příčinu v polarizaci společnosti, která podmiňuje nárůst extrémismu, a to nejen ze strany džihádistů, ale rovněž krajní pravice.“

Další bezpečnostní expert z Francie, Éric Delbecque, výše uvedené potvrzuje v článku pod názvem „Ultrapravice si zahrává a podmiňuje propagaci násilí“ (L'ultra-gauche joue un rôle déterminant dans la propagation de la violence). Tvrdí: „Každý politický radikalismus (radikální islám, ultralevice nebo ultrapravice) je prioritně pro nás největším nebezpečím.“ V uvedeném článku popisuje možné zvrhnutí akce v násilí na příkladu „žlutých vest“, kde lze mezi nimi pozorovat „všehochuť“ - jak takzvané ultralevicové „vojáky“, kteří pomocí násilí bojují za určitou ideologii. „Jsou zde kriminálníci, kteří přišli rabovat a mezi „žlutými vestami“ je také určitá, byť okrajová, vrstva ultrapravicových skupin,“ říká Éric Delbecque.

Vrátíme-li se pouze k ultrapravici, evropští bezpečnostní experti mluví o reakci na vlnu ozbrojených a bombových útoků, začínajících někdy v roce 2004, inspirovaných islámským státem a teroristickými útoky Al-Káidy, které za sebou zanechaly stovky mrtvých. Jako příklad uvádí i Brentona Tarranta, který ve své výpovědi ospravedlňoval částečně svůj útok v Christchurch, že se jednalo o pomstu za zabití mladé dívky Ebby Akerlundové při džihádistickém útoku ve Švédsku v roce 2017. Francouzská politoložka z Institutu pro politologii Anais Voy-Gillisová zastává názor, že ultrapravičáci „pociťují bezprostřední nebezpečí a tyto teroristické útoky je podněcují k akcím.“

Dalo by se to nazvat reciproční radikalizace, a tak o ní mluví i bezpečnostní expert Graham Macklin z Univerzity Oslo (Center for Research on Extremism), který tvrdí: „Ve Velké Británii zejména u akcí jednotlivců krajní pravice se jedná o radikalizaci vyvolanou extremismem opačného směru.“

Nebezpečí ultrapravicového radikalismu nakonec potvrdil britský ministr pro vnitřní bezpečnost Ben Wallance, když mluvil v souvislosti s útokem na Novém Zélandu o tamních poměrech, kde padesát procent potenciálně nebezpečných osob lze označit za přívržence krajní pravice. Mluvil o tom proto, že vyslovil obavu, že stejný případ se může odehrát rovněž i ve Velké Británii.

Mirko Radušević

reklama

reklama