Cítíte se na Nový rok sami? Promluvte si s někým, komu věříte

Zatímco konec roku se obvykle nese v duchu oslav s rodinou či přáteli, vstup do toho nového doprovází smutnější statistiky. Prvního ledna spáchá sebevraždu mnohem více lidí než na Silvestra nebo na Vánoce. Lidé s depresemi často nenavštíví lékaře.
Cítíte se na Nový rok sami? Promluvte si s někým, komu věříte
Cítíte se na Nový rok sami? Promluvte si s někým, komu věříte
pxhere.com

Osm set tisíc lidí po celém světě si každý rok sáhne na život. Průměrně tak dojde k sebevraždě každých 40 vteřin. V České republice se loni rozhodlo ukončit život zhruba 1350 lidí - to jsou v průměru čtyři lidé každý den.

„Cítíte se na Nový rok sami? Promluvte si s někým, komu věříte, a vyhledejte pomoc,“ radí Světová zdravotnická organizace (WHO) v jednom ze série tweetů věnovaných depresi. Právě komunikace je základním stavebním kamenem toho, jak se s nemocí vypořádat.

Podle odhadů trpí po celém světě bezmála 11 % lidí duševními nemocemi, což je zhruba jeden člověk z deseti. Na deprese připadá v průměru 3,4 % lidí. Psychická onemocnění jsou hlavním důvodem, proč si lidé rozhodnou vzít život.

Leden je zlomovým měsícem, který dává „sebevražedné křivce“ stoupající tendenci. Ta dosahuje svého maxima na jaře, konkrétně v dubnu. Naopak v zimě celkově dochází - možná až překvapivě - k nejmenšímu počtu sebevražd.

Podle zdravotníků je nutným prvním krokem konverzace. Většina lidí se cítí lépe poté, co si promluví s někým, komu důvěřují. Problém je ale také zapotřebí řešit s odborníky. Dobrým startem je zajít za svým obvodním lékařem.

Léčba depresí většinou probíhá buď za pomoci terapie nebo medikace, případně kombinací obou metod. Ke zlepšení stavu může pomoci i změna životního režimu (pohyb, strava či spánek), kterého lze docílit právě skrze terapii.

Neviditelná nemoc

Jakákoli větší fyzická bolest pro lidi funguje jako kontrolka v autě signalizující, že něco není v pořádku. Tento výstražný signál pak člověka většinou upozorní, že si musí zajít k doktorovi. U psychických problémů to tak ale často bohužel nefunguje.

Lidé s depresí cítí dlouhodobě špatnou náladu a smutek. Ztrácí zájem o aktivity, které jim kdysi dělaly radost a v horších případech jim nemoc znemožňuje provádět běžné každodenní úkony. Dalšími symptomy jsou ztráta energie, apetitu, nedostatek nebo přebytek spánku, pocit beznaděje a bezcennosti. Deprese může vést až k suicidálnímu chování a sebevraždě.

Podle studie z roku 2014 trpí v České republice depresí - včetně té mírné - téměř třetina národa. Z nich je 7 % klinicky závažných případů. Drtivá většina respondentů ale uvedla, že nikdy nenavštívila psychiatra nebo psychologa. Neléčení nemoci je obecně jedním z největších problémů, které ji doprovází.

Další odhady - tentokrát Světové zdravotnické organizace - hovoří o čísle 525 488. To by znamenalo, že v České republice trpí depresemi 5,2 % obyvatel.

Sebevražda je jednou z nejčastějších příčin úmrtí mladých lidí. V tuzemsku se s nemocí několikanásobně častěji potýkají muži než ženy. Sebevrahové nejčastěji volí metodu oběšení, otrávení nebo skoku z výšky.

Nejpočetnější skupina sebevrahů jsou u nás lidé ve věkovém rozmezí 40-50 let. Běžně se s depresí potýkají také starší lidé, kteří ji ale málokdy probírají s lékařem. Je u nich přitom relativně vysoké riziko, že se uchýlí k sebevraždě. Celkem vysoký počet sebevražd páchají lidé, kteří jsou čerstvě v důchodu.

Nedostatečná prevence a stigma

Současná vláda představila teprve nedávno dokument, který se zaměřuje na prevenci sebepoškozování. Doposud u nás, jak vyplývá z analýzy sloužící jako podklad pro Národní akční plán prevence sebevražd 2020-2030, prevence zaostávala a nebyla jí věnována pozornost.

V České republice je obecně největší problém přehlcení, kdy je na malý počet lékařů, kteří poskytují psychoterapii, vysoký počet pacientů. Lidé jsou tak nuceni dlouho čekat, případně se musí odevzdat do rukou soukromníků nebo se spokojit s medikací bez terapie.

Problematickým je také stigma obklopující duševní nemoci. Přestože se o nich s postupem času začíná ve veřejném prostoru více mluvit, jsou často považovány za něco nezvyklého a zvláštního.

Na lidi, kteří mají zkušenost se sebepoškozováním, může být stále nahlíženo „skrze prsty“. Stigma také způsobuje, že lidé nevyhledají odbornou pomoc, protože mají zkreslené představy o psychiatrické a psychologické péči.

 

Štěpán Sochor

reklama