Ctrl+C, Ctrl+V. Podívejte se, kde všude politici opisovali

Podle zjištění MF Dnes komunistický poslanec Zdeněk Ondráček zřejmě přebíral celé pasáže z diplomových prací jiných studentů. Ondráček by ale nebyl zdaleka jediným, kdo nedokázal vytvořit vlastní text, nebo si chtěl zjednodušit práci. Redakce přináší krátký přehled nejznámějších případů plagiátorství.
9. 10. 2019 VELKÉ ZPRÁVY: KOMUNISTA ONDRÁČEK ZŘEJMĚ OPISOVAL VE SVÉ DISERTAČNÍ PRÁCI
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Ministryně spravedlnosti Taťána Malá 

Malá patří společně s Karolínou Peake k rekordmanům v souvislosti s nejkratší dobou působení ve funkci ministra. Její třináctidenní úřadování na ministerstvu spravedlnosti ukončilo jednání vedení hnutí ANO, a to poté, co média odhalila, že se ministryně zřejmě dopustila plagiátorství. V její diplomové práci, kterou odevzdala na soukromé Panevropské vysoké škole v Bratislavě, objevil systém na odhalování plagiátů shody s některými příspěvky na internetu. Malá se tehdy zuby nehty bránila, že se plagiátorství nedopustila, ale bylo to marné, nakonec na svoji funkci rezignovala. V současnosti působí jako radní v Jihomoravském kraji. 

Ministr práce a sociálních věcí Petr Krčál

Původně radní a sociálnědemokratický zastupitel za kraj Vysočina Petr Krčál působil v roce 2018 i krátce na postu ministra práce a sociálních věcí. Média našla shody v Krčálově bakalářské práci jen týden po rezignaci Taťány Malé. Nešlo přitom jen o pár odstavců, ale o „překlopení“ celých stránek textu z jiné práce. Krčál se podobně jako Maláčová bránil, že na své bakalářce pracoval sám a „neumí si shody vysvětit“,  jak řekl tenkrát pro Seznam zprávy. Nic platné mu to ale nebylo, jelikož se na jeho práci následně zaměřili i experti na plagiátorství z VŠE, ti objevili 40 stran opsaného textu včetně úvodu. Krčálovi už zbylo jen uspořádat tiskovou konferenci, na které rezignoval. Média po jeho rezignaci dodatečně zjistila, že se bývalý ministr dopustil plagiátorství i ve své diplomové práci. 

Rumunský premiér Victor Ponta

Opisování se ale netýká jen českých politiků. Jen měsíc po uvedení Ponty do funkce premiéra v roce 2012 prestižní vědecký časopis Nature upozornil na nesrovnalosti v premiérově doktorské práci. Podle anonymního oznamovatele byla více než polovina z 432stránkové práce o Mezinárodním trestním soudu opsána. Ponta obvinění popřel: „Jedinou chybou, kterou jsem udělal, bylo, že jsem neuvedl autory na každé stránce zvlášť, ale všechny jsem je shrnul na konci. Pokud je to chyba, tak jsem ochoten za ni platit,“ uvedl Ponta. Premiérovu práci následně posuzovalo několik zřízených komisí, které nejdříve potvrdily, že se Ponta dopustil plagiátorství, poté to vyvrátily, a nakonec opět potvrdily. Na premiéra mířilo také několik žalob za „duševní podvody“, všechny byly však později soudem smeteny. Jeho vláda nakonec přijala nařízení, které jednotlivcům dovolilo vzdání se akademických titulů. Socialista Ponta šel příkladem, když 16. prosince na svém twitterovém účtu oznámil, že se doktorského titulu Ph.D. vzdává. Jako premiér skončil o necelý rok později. 

Maďarský prezident Pál Schmitt

Několikaletý velvyslanec ve Španělsku a Švýcarsku, Pál Schmitt, byl zrovna na vrcholu své politické kariéry, když jej zastihla obvinění z plagiátorství jeho dvacet let staré práce. Na kontroverze ohledně jeho doktorské práce upozornil poprvé maďarský ekonomický týdeník HVG. Ten uvedl, že část jeho práce o analýze programu moderních olympijských her je naprosto totožná s prací Nikolaya Georgieva. Přičemž Georgiev odevzdal svoji práci v roce 1987 a Schmitt ji dokončil až o pět let později. Prezidentská kancelář od začátku veškeré obvinění odmítala a tvrdila, že Georgiev a Schmitt byli blízcí pracovníci, kteří spolu práci psali a společně také čerpali ze stejných zdrojů. Další důkazy o shodách v jeho práci s jiným odborníkem nakonec vedly Semmelweiskou univerizitu k odebrání jeho titulu. O několik dní později Schmitt na svoji prezidentskou funkci rezignoval se slovy, „že jeho osobní problémy více zemi rozdělují, než sjednocují“. 

Německý ministr obrany Karl-Theodor zu Guttenberg

Guttenberg byl zdatný německý businessman, který svou politickou kariéru započal v roce 2002, když byl zvolen za křesťanské demokraty do německého parlamentu. Skandál kolem  opisování jeho doktorské práce na téma Ústavy a ústavní smlouvy se rozhořel až poté, co již podruhé zastával funkci ministra. Podobně jako jiní politici, i Guttenberg nejdříve plagiátorství odmítal a poukazoval na to, že se jedná pouze o chyby poznámek pod čarou. Zlom přišel, když časopis Spiegel odhalil, že Guttenberg využíval ke své práci parlamentního úředníka, který napsal více než deset stránek textu jeho práce. Poslanci Bundestagu smějí však využívat pomocných sil jen pro práci související s jejich parlamentním mandátem. Univerzita v Bayreuthu odebrala ministrovi doktorát a ten byl pod tlakem okolností nakonec nucen v roce 2011 rezignovat. 

Německá ministryně školství Annete Schavan

„Duševní krádež není malou věcí,“ komentovala pád svého stranického kolegy Guttenberga ministryně školství Annete Schavan. To ovšem netušila, že za dva roky se bude z vlády Angely Merkelové poroučet za plagiátorství také. První, kdo na její plagiátorství doktorské práce o charakteru a svědomí upozornil, byl internetový blogger. Následovalo vyšetřování Düsseldorfské univerzity, která zjistila parafrázování textu bez odkazů na jednotlivé zdroje. Univerzita se titul Schavanové proto rozhodla odebrat. Vzhledem k tomu, že o dva roky dříve za podobný skandál rezignoval její kolega, nezbylo Schavanové mnoho možností. Angela Merkelová přijmula její rezignaci s „těžkým srdcem“ v roce 2013. Schavanová napadla rozhodnutí o odebrání titulu u soudu, ale neuspěla. 

Leyenové titul zůstal

Přestože většina politiků u nás i v zahraniční skandály ohledně svých univerzitních prací neustála, najdou se i výjimky. Jednou z nich je i jedna z nejmocnějších žen současné Evropy, předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. I na tu si v roce 2015 posvítili výzkumníci z internetového blogu Vroniplag Wiki, kteří objevili shodu s jiným textem v 43,5 % případů, ve 23 případech byly navíc uvedeny citace, které podle výzkumníků „neověřovaly tvrzení, pro něž byly dány“. „Odmítám obvinění z plagiátorství,“ řekla bezprostředně po zveřejnění tvrzení bloggerů pro Funke Medie Group Leyenová. Přestože Hannoverská univerzitní komise potvrdila, že Leyenová nedokázala správně uvést zdroje pro většinu citací v její lékařské dizertační práci, tak jejich opomenutí podle komise nebyla úmyslná a nepoškodila hlavní tezi práce.

Dalibor Zítko

Reklama
Reklama