Ministr školství mládeže a tělovýchovy Robert Plaga (ANO) se sešel se zástupci Bezpečnostní informační služby (BIS). Schůzka se měla podle portálu iDnes.cz uskutečnit v reakci na výroční zprávu, v níž kontrarozvědka upozornila vládu na to, že na školách dochází k výuce moderních dějin podle sovětského výkladu. Ministr školství se s agenty tajné služby měl shodnout na tom, že výuka dějepisu potřebuje revizi. Obě strany tím prokázaly závažnou neznalost právn?
Každý má samozřejmě právo na svobodu projevu. Garantuje ji článek 17 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, která je nedílnou součástí Ústavy. Ani ministr školství nebyl nástupem do funkce zbaven občanských práv. Má tedy, stejně jako kdokoli jiný, právo si veřejně vyhlašovat co se mu zlíbí. A klidně se u toho i ztrapnit. Totéž platí i pro příslušníky našich tajných služeb, včetně jejich vedení.
Zcela jiná situace ovšem nastává, pokud od slov přejdou k činům. Tatáž Listina v článku 2 odst. 2 stanoví, že: „Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.“ Lidově řečeno občan a firma si mohou dělat, co chtějí, pokud to nezakazuje zákon. Ministr, státní úředníci a agenti tajných služeb v rámci své práce mohou dělat pouze to, co jim ukládá zákon. A to výhradně takovým způsobem, který je stanoven v zákonech. Cokoli, co při výkonu funkce činí nad rámec zákona, lze v krajním případě považovat za trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby ve smyslu § 329 Trestního zákoníku. Tato ústavní úprava, právníky označovaná jako zásada legality, byla do našeho práva převzata v zájmu ochrany obyvatel před nástupem diktatury. Mají ji všechny civilizované země.
Působnost BIS vymezuje zákon o zpravodajských službách v § 5 odst. 1. Zde je na místě citace plného znění:
„Bezpečnostní informační služba zabezpečuje informace
a) o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky,
b) o zpravodajských službách cizí moci,
c) o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství,
d) o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky,
e) týkající se organizovaného zločinu a terorismu.“
Příkladem činností, kterým se agenti BIS mají věnovat už ze zákona, je shromažďování informací o teroristech. Podrobnou skladbu cílů, které mají v rámci zákonného zmocnění naši civilní agenti kontrarozvědky sledovat, jim stanoví takzvaní zadavatelé. Podle § 8 zákona o zpravodajských službách jsou jimi prezident republiky a vláda.
Prezident Miloš Zeman, podle jeho vlastního vyjádření, BIS nařídil získávat informace o činnosti islámských teroristů a jejich spolupracovníků na našem území. Legendárním se stalo jeho hodnocení práce BIS, v němž českou kontrašpionáž označil za „čučkaře“. S odkazem na to, že jejich pozornosti unikl imám, který v ČR prováděl v mešitách finanční sbírky na financování Islámského státu (ISIL) a dalších teroristických organizací. O jeho činnosti se naši agenti podle prezidenta měli dozvědět od policistů až poté, kdy imám i s vybranými penězi opustil ČR.
Naprosto žádné oprávnění posuzovat obsah a kvalitu učebnic, podle nichž se učí v českých školách, naopak příslušníci BIS nemají. Zákon o zpravodajských službách ani zákon o Bezpečnostní informační službě, ani žádné jiné zákony jim k tomu nedávají zmocnění.
Hodnotícím výrokem obsaženým ve výroční zprávě, podle něhož se v českých školách učí podle „ruských not“, se naopak BIS v podstatě dopustila činnosti směřující proti demokratickým základům státu.
Ústava a na ni navazující Listina v článku 15 odst. 2 zaručují akademickou svobodu a svobodu tvorby. V článku 17 odst. 3 je výslovně ZAKAZÁNA CENZURA. A to všem orgánům veřejné moci – BIS a Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (MŠMT) nevyjímaje.
Při troše nadsázky by se zpráva BIS v oblasti, která se týká vzdělávání, dala zhodnotit tak, že když BISonům utekl teroristický imám, že se rozhodli soustředit na učebnice. Asi proto, že nemají nohy a nemohou tudíž utéci. Jenže v kombinaci se záměrem ministra školství měnit podle ní obsah vzdělávání jde o jiný šálek kávy. Kam nás to chtějí vracet? Do minulého režimu? Nebo toho, co tu byl ještě před ním, kdy za 2. světové války protektorátní ministr školství a lidové osvěty Emanuel Moravec nechával předělávat učebnice podle pokynů zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě a v jedné osobě též šéfa Hlavního říšského bezpečnostního úřadu a nacistické zpravodajské služby Sicherheitsdienst, SS – Obergruppenführera Reinharda Heydricha? Kam až se při přepisování školního dějepisu máme vracet? Celé to působí dojmem, že až někam před husity.
Připomíná to situaci, kdy na pokyn papeže Alexandra V. pražský arcibiskup Zbyněk Zajíc z Házmburka (*1376 +1411) nařídil pražské universitě i všem školám v zemi odevzdat spisy anglického reformátora Johna Viklefa. Ten byl prohlášen za kacíře a papež jeho spisy zařadil na index zakázaných knih. Na jeho dílo navazoval tehdejší rektor Karlovy university mistr Jan Hus.
Studenti i mistři pražského vysokého učení na protest nosili Viklefovy spisy ulicemi a nahlas z nich předčítali lidem. Podle dochovaných záznamů spousta lidí reagovala otázkou „Co s nimi bude Abeceda dělat, když neumí číst?“. Přezdívkou Abeceda byl označován právě arcibiskup, o němž bylo známo, že je téměř negramotný a pouze s obtížemi zvládá slabikování. V Arcibiskupské rezidenci se sešlo jen pár opisů, které Abeceda slavnostně spálil na hranici. Na podobnou – i když větší hranici, byl na koncilu v Kostnici poslán i slavný český reformátor. Nakonec z toho byla mnoho let trvající válka.
Tento historický exkurz je jako varování před možnými důsledky neuvážených pokusů o cenzuru učebních plánů a učebnic. Stojí za to si též připomenout, že letos oslavíme šestisté výročí první pražské defenestrace. Cesta k ní vedla skrze pálení knih a posléze lidí.
A nyní zpět k zákonnému rámci. Tedy k tomu, co ministr školství v případě učebnic může. MŠMT má podle § 27 odst. 1 Školského zákona pravomoc udělovat a odnímat učebnicím tzv. schvalovací doložku. Jde o úřední lejstro, které dokládá, že obsah učebnice je v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem. Reálně jde o ukázku byrokracie v nejčistším provedení. Tento papír je dobrý leda tak jako marketingové lákadlo.
Podle hned následujícího odstavce 2 v § 27 Školského zákona totiž školy a učitelé mohou k výuce používat nejen učebnice, které mají doložku MŠMT, ale i jiné učebnice a texty. Klidně vlastní výroby. A ani ministerstvo ani nikdo jiný nemá pravomoc jim to zakázat.
Učebnice a další pomůcky musí splňovat pouze to, že jsou v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem.
Ministr Plaga se nadchnul pro revizi učebnic dějepisu – podle vyjádření tiskového odboru MŠMT – ještě před přečtením zprávy BIS. Už loni na podzim měl vytyčit linii změny Rámcového vzdělávacího programu (RVP). Jde o tlustospis, který vydává MŠMT podle § 4 Školského zákona. Momentálně dochází k celkové revizi RVP, dosud v naprostém utajení před veřejností. Těžko říct, jestli v týmu, pečlivě utajovaném, není i nějaký ten BISon. Doufám, že se tam neobjeví něco, co by si ani minstr neměl dovolit do plánů dát. Třeba to, že 2. světovou válku neprohrálo nacistické Německo a že nebylo poraženo nedejbože i Sovětským svazem. Který nám tady pak určuje výuku dějepisu hluboko do doby budování kapitalismu.
Podmínky pro vydání RVP jsou upraveny v zákoně. Konkrétně v § 4 odst. 1, který ukládá, že „Rámcové vzdělávací programy stanoví zejména konkrétní cíle, formy, délku a povinný obsah vzdělávání, jeho organizační uspořádání, profesní profil, podmínky průběhu a ukončování vzdělávání a zásady pro tvorbu školních vzdělávacích programů“. Podzákonným předpisem, kterým RVP je, není možné měnit zákon. RVP rovněž nemůže být se zákonem v rozporu. To by byl zralý na zrušení Ústavním soudem. Jinak řečeno, ministr nemůže nařídit, jak mají být dějiny vykládány, ani jak je mají učitelé učit. Ani to skrývat za formulaci, že "v této době hybridních hrozeb je víc než kdy jindy potřeba věnovat pozornost vytvoření dostatečného prostoru pro vyváženou výuku moderních dějin“. Co to je vyvážená výuka pod knutou "hybridních hrozeb", to je jasné každému, kdo dokáže rozeznat "newspeak". Podle klasika George Orwella vytvořený proto, aby znemožnil jakýkoli jiný než požadovaný způsob myšlení.
Závěrem si dovolím trochu doporučení. Každý veřejný činitel, kam patří ministři i agenti tajných služeb, by měl dělat to, co jim zákon ukládá. A ne se plést, kam nepatří. Ministr školství se samozřejmě může scházet i s agenty tajné služby. O učebnicích by s nimi však měl diskutovat ve svém volném čase a ne v pracovní době. Na kávičku s agenty by neměl jezdit služebním autem s řidičem. Jinak mrhá rozpočtovým prostředky. V pracovní době by měl jednat s ministryní financí a snažit se z ní dostat co nejvíce peněz pro školství. Aby školy měly dost peněz na nákup kvalitních učebnic a dalších učebních pomůcek. A hlavně aby měly na platy učitelů. Protože jinak za chvíli nebude mít, kdo děti učit. A jedno, jestli z učebnic psaných podle sovětského nebo amerického modelu.
Pokud na to nestačí, jsou na řadě poslanci, aby vzali pár miliard z rozpočtu BIS, která svoji zákonem uloženou práci podle zadavatele nezvládá, a přesměrovali je na platy učitelů.
Jana Kunšteková