„Dceři říkala, že jsem ubožák a k ničemu,“ přiznal Lukáš (37). I on zažil domácí násilí

ilustrační foto

Rozhovor s vedoucí Intervenčního centra Praha, Zuzanou Chomovou

Na krizová intervenční centra se obrací stále více mužů, kteří mají zkušenost s týráním. Pomoc tam hledal i Lukáš (37). Ten si dlouhá léta neuvědomoval, že to, co doma zažívá, odborníci posuzují jako domácí násilí. Přitom vše začalo tak nevinně…

„Eva mi vždy připadala taková úzkostnější a potřebovala hodně utěšovat, ale alespoň jsem se vedle ní cítil jako ochránce,“ začíná svůj příběh Lukáš. Podle něj přišla změna potom, co se jim narodila dcera Anička. Tehdy prý začala být manželka napjatá a podrážděná.

„Snažil jsem se jí se vším pomáhat, ale ať jsem udělal cokoli, všechno bylo špatně. Lítost střídala hněv,“ popsal Lukáš. Eva prý nechodila pro nadávky daleko. Lukášovi nadávala do parazitů ale i mnohem hůř. „Říkala, že nejsem chlap, když jsem okamžitě nesplnil její požadavek. Dceři říkala, že jsem ubožák a že jsem k ničemu,“ řekl Lukáš.

Facky, škrábance i kopance

Právě psychické násilí je podle odborníků to nejčastější, se kterým se muži doma setkávají. „Jde to dlouhodobé psychické vydírání, vyhrožování, ponižování, které bývá doprovázeno fyzickými útoky - facky, škrábance, kopance,“ řekla pro TV Prima vedoucí Intervenčního centra v Praze Zuzana Chomová. Ženy navíc často vyhrožují společnými dětmi.

To se stalo i Lukášovi. Poté, co začal být vztah neúnosný a dceři bylo skoro pět let, rozhodl se od ženy odejít. „V tu chvíli začalo to nejhorší. Eva běsnila, vyhrožovala mi, že Aničku už neuvidím, a když jsem se odstěhoval, odmítala mi ji půjčovat,“ uvádí Lukáš, který nakonec vyhledal odbornou pomoc. „Situace, kdy je s dětmi nakládáno jako s rukojmími, jsou jedny z nejnáročnějších,“ komentovala situaci právnička Intervenčního centra v Praze Zuzana Holubová. Právě tam Lukášovi podali pomocnou ruku.

„Scény dělala i na úřadě“

„Doporučili mi spolupracovat s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí,“ řekl Lukáš. A to se nakonec ukázalo jako klíčové. Přitom v podobných případech je časté, že mají muži strach z institucí. „Muži mívají pocit, že jim nikdo nebude věřit a že partnerka je ve svém projevu příliš přesvědčivá, než aby byla odhalena pravda o jejím chování. Mnohdy se ale odhalí velmi brzo, při prvním předvedeném výstupu,“ potvrdila psycholožka Naděžda Soukupová. To byl i případ Lukáše. „Když pokusy o domluvu dál selhávaly a Eva udělala několik scén i na úřadě, požádal jsem o soudní úpravu poměrů k dceři,“ dodal Lukáš. Orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) nakonec vyhověl a Anička dnes už s radostí tráví čas i u táty. Ten momentálně usiluje o vytvoření podmínek pro střídavou péči. Domluva s Evou totiž prý stále zůstává složitá.

Podle právničky Barbory Kvasničkové z Intervenčního centra postupoval nejlépe, jak mohl. „Spolupracoval s OSPOD, podal soudní návrh na určení styku s dcerkou, aby byl styk obou rodičů s dcerou jasně určený a nevznikal tak prostor pro potenciální spory a konflikty mezi rodiči,“ uvedla odbornice. Podobných případů je ale v Česku mnohem víc. Jen loni se na pražské Intervenční centrum s podobnými problémy obrátilo na pět desítek mužů.

Tomáš Polák

Tagy: