„Moje sestra ji dostala první, nechtěli jsme uvěřit tomu, že je to ebola, tak zůstala doma. Později jsme ji sami pohřbili. Přes úzký kontakt v rodině se virus rozšířil,“ řekl pro televizi CNN Roger, mladík z Konga. Později se nákaza rozšířila i na jeho tetu, matku a otce. Trvalo dny přesvědčit celou jeho rodinu, aby se přesunuli do nemocničního centra, kde by jim byla poskytnuta léčba. Pro jeho otce a tetu už to bylo ale pozdě, oba zemřeli. Ebolu dostal i Roger. „Když mi řekli, že jsem dostal i já ebolu, tak jsem myslel, že také zemřu,“ svěřil se mladík CNN. Roger měl nakonec štěstí a nemoc přežil, ale stovky ostatních takové štěstí nemají.
Je to jeden z klasických příkladů šíření eboly. Kvůli rodinným rituálním pohřbům, kdy dochází ke kontaktu s mrtvým tělem, už vydala WHO spoustu informačních letáků a doporučení. Je ale těžké změnit stovky let staré tradice. Bohužel tuto nejnovější nákazu ještě umocňuje nedůvěra ve státní autority či dokonce ve strach z nich. Region zasáhla mezi lety 1998 až 2003 druhá konžská válka a od roku 2003 zde probíhá další konflikt. Ozbrojené složky se často chovají násilně, lidé proto na vyzvání mnohokrát nereagují. Na začátku tohoto roku navíc neznámí násilníci napadli a vypálili dvě léčebná centra.
Upozornění WHO nezavazuje členské státy k jakýmkoliv opatřením. „Je to ale globální varování,“ uvedl pro ScienceMag Lawrence Gostin, expert na zdravotní právo z Georgetownské univerzity. Například během vypuknutí epidemie v západní Africe poskytl americký Kongres, měsíce po vyhlášení WHO o stavu nouze, pět a půl miliardy dolarů.
Přestože jedna nakažená osoba, jež prokazatelně vycestovala z Konga do Ugandy a po návratu zemřela, WHO zatím nezvažuje kroky na omezení letecké dopravy a obchodu. Takové omezení jen povede k tomu, že lidé začnou využívat neformální a nemonitorované překračování hranic, což povede ke zvýšení potenciálního rozšíření přenosu,“ řekl DW šéf WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus. Namísto toho se WHO snaží zabránit šíření nemoci v postižených oblastech.
Ebola virus je RNA virus, který se řadí do čeledi tzv. filovirů, kam v současnosti spadá pět rodů včetně další podobné krvácivé horečky Marburg. Zatím je vědecké komunitě známo pět druhů virů eboly, které prokazatelně mohou nakazit člověka. U šestého druhu tzv. Reston Virus, který vypukl na území Spojených států u dovozených primátů v roce 1989, přenos na člověka nebyl prokázán. Předpokládá se, že původní hostitelé eboly jsou netopýři, u kterých se nemoc nijak neprojevuje. Jak dochází k přenosu na člověka, není známo. Ebola se šíří zejména kvůli nedodržování hygienických zásad, jako je používání sterilních jehel, omezení fyzického kontaktu apod. V současné době vyvíjí několik společností vakcíny, z nichž některé jsou již v Africe experimentálně nasazeny.
Ebola je jednou z nejnebezpečnějších chorob na světě. Je vysoce nakažlivá a může zabít až 90 % nemocných. V zasažených komunitách vyvolává hrůzu a paniku. Kanadská rodačka a česká spolupracovnice Lékařů bez hranic, HR koordinátorka Reena Sattar, popisuje své zkušenosti z boje s ebolou v Sieře Leone.
Dalibor Zítko
