Ebola v Kongu opět zabíjí

Přes 1650 mrtvých a 2500 nakažených - nová epidemie v Kongu je zatím ta nejděsivější, jakou země zažila. Druhá největší epidemie v novodobé historii vypukla v hustě obydlené provincii Severního Kivu, která je svářena častými boji. Právě politická nestabilita stojí za rychlým šířením virové krvácivé horečky. Světová zdravotnická organizace (WHO) označila výskyt eboly v Kongu za mimořádnou událost světového rozsahu.
Ebola na makrofotografii
Ebola na makrofotografii
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

„Moje sestra ji dostala první, nechtěli jsme uvěřit tomu, že je to ebola, tak zůstala doma. Později jsme ji sami pohřbili. Přes úzký kontakt v rodině se virus rozšířil,“ řekl pro televizi CNN Roger, mladík z Konga. Později se nákaza rozšířila i na jeho tetu, matku a otce. Trvalo dny přesvědčit celou jeho rodinu, aby se přesunuli do nemocničního centra, kde by jim byla poskytnuta léčba. Pro jeho otce a tetu už to bylo ale pozdě, oba zemřeli. Ebolu dostal i Roger. „Když mi řekli, že jsem dostal i já ebolu, tak jsem myslel, že také zemřu,“ svěřil se mladík CNN. Roger měl nakonec štěstí a nemoc přežil, ale stovky ostatních takové štěstí nemají.

Je to jeden z klasických příkladů šíření eboly. Kvůli rodinným rituálním pohřbům, kdy dochází ke kontaktu s mrtvým tělem, už vydala WHO spoustu informačních letáků a doporučení. Je ale těžké změnit stovky let staré tradice. Bohužel tuto nejnovější nákazu ještě umocňuje nedůvěra ve státní autority či dokonce ve strach z nich. Region zasáhla mezi lety 1998 až 2003 druhá konžská válka a od roku 2003 zde probíhá další konflikt. Ozbrojené složky se často chovají násilně, lidé proto na vyzvání mnohokrát nereagují. Na začátku tohoto roku navíc neznámí násilníci napadli a vypálili dvě léčebná centra.

Upozornění WHO nezavazuje členské státy k jakýmkoliv opatřením. „Je to ale globální varování,“ uvedl pro ScienceMag Lawrence Gostin, expert na zdravotní právo z Georgetownské univerzity. Například během vypuknutí epidemie v západní Africe poskytl americký Kongres, měsíce po vyhlášení WHO o stavu nouze, pět a půl miliardy dolarů.

Přestože jedna nakažená osoba, jež prokazatelně vycestovala z Konga do Ugandy a po návratu zemřela, WHO zatím nezvažuje kroky na omezení letecké dopravy a obchodu. Takové omezení jen povede k tomu, že lidé začnou využívat neformální a nemonitorované překračování hranic, což povede ke zvýšení potenciálního rozšíření přenosu,“ řekl DW šéf WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus. Namísto toho se WHO snaží zabránit šíření nemoci v postižených oblastech.

Ebola virus je RNA virus, který se řadí do čeledi tzv. filovirů, kam v současnosti spadá pět rodů včetně další podobné krvácivé horečky Marburg. Zatím je vědecké komunitě známo pět druhů virů eboly, které prokazatelně mohou nakazit člověka. U šestého druhu tzv. Reston Virus, který vypukl na území Spojených států u dovozených primátů v roce 1989, přenos na člověka nebyl prokázán. Předpokládá se, že původní hostitelé eboly jsou netopýři, u kterých se nemoc nijak neprojevuje. Jak dochází k přenosu na člověka, není známo. Ebola se šíří zejména kvůli nedodržování hygienických zásad, jako je používání sterilních jehel, omezení fyzického kontaktu apod. V současné době vyvíjí několik společností vakcíny, z nichž některé jsou již v Africe experimentálně nasazeny.  

 

 

Ebola je jednou z nejnebezpečnějších chorob na světě. Je vysoce nakažlivá a může zabít až 90 % nemocných. V zasažených komunitách vyvolává hrůzu a paniku. Kanadská rodačka a česká spolupracovnice Lékařů bez hranic, HR koordinátorka Reena Sattar, popisuje své zkušenosti z boje s ebolou v Sieře Leone.

 

 

 

Dalibor Zítko

Reklama
Reklama