Podle Sorose se jedná o potlačování práv zejména v provinciích Tibetu, Sin-ťiangu a Hongkongu a evropská veřejnost, ani evropské politické a podnikatelské špičky si neuvědomují „hrozbu, již Si Ťin-pchingova Čína představuje“.
„Si je diktátor nasazující nejmodernější technologie, aby čínskou společnost podrobil totální kontrole… Vybudoval režim, jehož vůdčí principy se diametrálně liší od hodnot, na nichž byla založena Evropská unie,“ píše v komentáři Soros s tím, že by Evropané neměli v Číně vidět pouze výhodného obchodního partnera. Podle něj je v pragmatickém úsilí ještě dále Velká Británie, která se odpoutáním od EU cítí volnější. Chce navázat na úsilí vyjednávání s Čínou zapředená bývalým britským ministrem financí Osbornem. „Na západě není ekonomiky, která by byla čínským investicím otevřenější než Spojené království,“ uvedl George Osborne po své týdenní cestě po Číně v roce 2015 a sliboval, že Británie získá více čínských investic než Francie, Německo a Itálie dohromady a přitom její vývoz ještě vzroste o 73 procent.
Evropě dává Soros za příklad Donalda Trumpa, pro kterého je Čína „strategickým soupeřem“ a „Huawei a další čínské společnosti dal na seznam zakazující s firmami obchodovat bez vládního povolení.“
George Soros poukazuje na špionážní angažmá čínské společnosti Huawei, například v Polsku, ale to podle něj není pro Evropu tak nebezpečné, jako „učinit nejcitlivější evropskou infrastrukturu závislou na čínské technologii, což znamená otevřít dveře vydírání a sabotážím.“ Proto Soros doporučuje, aby v již prohrané bitvě o technologii 5G se USA a EU spojily nebo aspoň jen země uvnitř EU k podpoře firem Ericsson a Nokia k tažení proti Huawei.
Prezidenta Si pak Soros nazývá diktátorem, který je pro něj trnem v oku, a vidí, že situace s koronavirem poukazuje na jeho možné slabiny, které si „musí uvědomit čínská veřejnost a dokonce i politbyro.“ „O budoucnosti prezidenta Si může rozhodnout pouze čínské politické vedení,“ uvádí George Soros a nabádá, že EU by mu „neměla vědomě usnadňovat jeho politické přežití.“ Proto kritizuje organizování zářijového summitu EU-Čína a kriticky píše: „Očividně to není jasné vůdcům členských států EU ani vůdcům průmyslu, zejména v Německu.“
