Jak jsem šla na nejvyšší horu Jižní Koreje – a ona byla zavřená 2

Jaký byl výstup na nejvyšší horu Hallasan, která leží na korejském ostrově Jeju a dříve byla známá pod názvy Buak, Wansan, Seonsan, Dumuak, Yeongjnshan, Brasan, Hyeolmangbong a YeoJanggun? Korejské treky bývají plné schodů a železa, doufala jsem však, že v případě nejvyšší hory to bude jinak.

Toto je pokračování článku Jak jsem šla na nejvyšší horu Jižní Koreje – a ona byla zavřená

Nikam nepůjdeš!

Půl hodiny jsem se nepříjemného pána snažila obměkčit, ale ten byl moc důležitý a nedal si říct. Namísto toho vyhrožoval, že pokud budu pokračovat dál, zkontaktuje další dozorce a dá mi pokutu.

A pak že se chodí do přírody za odpočinkem. Byla jsem víc než naštvaná a pán se raději zamknul ve svém kamrlíku. Nejprve mě napadaly nejrůznější způsoby, jak se ho zbavit, ale nakonec jsem si jen sedla a smutně otevřela vrcholové pivo. Marně se za mě přimlouvali kolemjdoucí, kteří pochopili, že je pro mě výstup opravdu důležitý. Konečné slovo však znělo NE.

Hodinu jsem to rozdýchávala a pak se běžmo vydala na cestu dolů, která měla trvat tři hodiny. Zpátky na parkovišti jsem však byla za pouhých 35 minut. Tam jsem si stopla jakéhosi pána a svezla se s ním zpátky do města. Zklamaná a rozhořčená.

Odkud jste? Jdu hrát tenis

Pán v autě se snažil komunikovat, ale moc mu to nešlo. Byl učitelem ze střední školy. Prý učí „Fish car science.“ Že by vědu rybaření z lodi? Nicméně na jakékoli otázky buď nereagoval, nebo odpovídal scestně.

Tak třeba na otázku, zdali pochází z Jeju, odpověděl, že odpoledne jde hrát tenis. Když jsem se ho zeptala, zdali zná nějaké české hráče řekl, že učí na střední škole. A na otázku, na jaké střední škole že to učí, odpověděl, že dnes hráli fotbal Korejci proti Rusům. Bylo tedy úplně jedno, jestli se o nějakou konverzaci snažit budu nebo ne.

Vysadil mě na autobusovém nádraží, odkud jsem si došla zpět do guesthousu pro věci. Od správcové jsem dostala vařenou bramboru a vodu, což se docela šiklo. Abych trochu utěšila svůj bol, došla jsem si na zmrzku, posilnila se bibimbapem a vydala se autobusem na pláž Iho, kde se dá údajně přespat.

Přečtěte si také: Korea: Stopem na nejhlídanější hranice světa

V prvním kempu po mě chtěli za postavení stanu 20 000 Wonů. Slušně jsem poděkovala a šla hledat něco jiného. Údajně by tu totiž měly být dva kempy zdarma. A skutečně, kemp byl jen kousek a sousedi mi navíc přinesli lampu, aby se mi stan lépe stavěl. Kdyby radši nabídli pivko, pomyslela jsem si, ale s úsměvem jsem poděkovala a jala se stavět si svůj domek.

Pánové byli asi mistři telepatie, poněvadž když jsem šla lampu vrátit, nabídli mi pivko. A ještě k tomu moji oblíbenou značku. Před spaním jsem si šla tedy vypít svůj Lager Hite na pláž. Na nejvyšší horu jsem se sice nedostala, ale nakonec to nedopadlo tak špatně. Dopila jsem a odebrala se k spánku.

Přečtětě si také:

Populární filmy na Prima Zoom