Jak jsme kempovali na Velké čínské zdi v oblasti Gubeikou

Protože nikde nebyla žádná lavička, sedli jsme si do rohu na zem. Během 10 vteřin tu byla čtyřčlenná ochranka, která nám sdělila, že tady sedět rozhodně nesmíme. Máme se posunout přibližně o 15 m dál, tam se to již smí.

Přesedli jsme si tedy a vyhladovělí vytáhli arašídy, protože jsme celý den nic nejedli. Ale vtom tu byla opět ochranka, která nás poučovala o tom, že tu nesmíme jíst. Ufff. V Číně jsme jen pár dní a už mi lezou na nervy.

Lhát se nemá. Což neplatí v případě, že lze okrást turisty

Jediný plán B, který nás napadl, zněl následovně – vydat se zpět k silnici, nastoupit do autobusu a odjet. Dále se pokusit najít odlehlé místo, kde se na zeď může člověk podívat i mimo návštěvní hodiny, najít ideální plac k noclehu, pokud možno přímo na zdi. Přece by to nemělo být tak těžké, když je zeď dlouhá více než 20 000 km.

Hned první autobus, který jsme zahlédli, měl číslo 51 a když jsme se zeptali, kam jede, dozvěděli jsme se, že do Muyen a stojí 1 Y (přibližně 3 Kč). A to jako vážně? Tlak mi vyskočil přibližně na 220. To je přece ten autobus, o kterém nám všichni tvrdili, že neexistuje. To snad není možný. Alespoň už víme, že v Číně lžou nejen řidiči autobusu, ale i zaměstnanci restaurací, obchodů, turistických infocenter a vlastně asi většina lidí.

Risk je někdy zisk

Ledabyle jsme nastoupili do dalšího autobusu a čekali, jakým směrem se vydá. Spolupasažéři se bavili nad našimi zmatenými výrazy a my jim pantomimicky vysvětlovali, že hledáme čínskou zeď. To je pobavilo ještě víc.

Pomocí rukou a nohou jsme se s jakousi paní domluvili, že nám ukáže, jak se dostat do Jinshanlingu, kde by se teoreticky dalo na zeď dostat. Vystoupili jsme společně na křižovatce uprostřed lesů, kde nebyla žádná zastávka a čekali jsme na další bus. Velmi mě překvapilo, když skutečně přijel. Ani bych se nedivila, kdybychom tam ztvrdli až do rána.

Bus č. 25 nás stál opět 1 Y a milým překvapením pro nás byla jakási parta pěti cizinců s karimatkami na batozích. Když nám řekli, že chtějí přespat na čínské zdi a že vědí, kde to lze, chvíli jsem přemýšlela, jestli jsou skuteční nebo se mi to všechno jenom zdá. Naštěstí se jako pravdivá ukázala varianta číslo jedna. Domlouváme se tedy, že vyrazíme společně. Naším novým cílem se stává zeď v oblasti Gubeikou (přesněji část Panlongshan), která nebyla nikdy rekonstruována, a tak si zachovala svou původní krásu.

Hledáme Velkou čínskou zeď. Čína Zdroj: Martina Labohá

Bylo náš sedm, vlastně deset

Dva Belgičani, kteří se v autobuse potkali se dvěma Francouzi, kteří se potkali s jedním Kanaďanem ještě v Pekingu se stali našimi novými společníky. Jejich instrukce zněly jasně – vystoupit před tunelem, ještě před městečkem Gubeikou, najít žlutou ceduli se dvěma tečkami a vydat se po pěšince za ní. Znělo to velmi snadně, avšak jediné, co jsme z toho našli, byl tunel. O ceduli a pěšince nebylo ani památky.

Následujeme offline mapy. Gubeikou, Čína Zdroj: Martina Labohá

Po cestě na Velkou čínskou zeď Zdroj: Martina Labohá

Všichni jsme už přestávali doufat, že se na zeď před setměním dostaneme. Zachránila nás však offline mapa, díky které jsme našli alternativní cestu a plni euforie jsme se po ní vydali. Když jsme se blížili k začátku trasy, předjela nás jakási dodávka a po chvíli zastavila. Z okénka vykoukla holka a anglicky se zeptala, jestli jdeme na zeď a jestli by se k nám nemohli připojit. No proč ne. Sandále, flanelová košile, známý přízvuk angličtiny. Kam čert nemůže, nastrčí Čechy. To jsou našinci! A tak se stalo, že nás šlo 10 a z toho 5 Čechů.

Česká skupinka na Velké čínské zdi Zdroj: Martina Labohá

Přečtěte si také: Jak získat na cestách nové zážitky díky offline mobilním aplikacím

Jako když najdete poklad

Už se začínalo stmívat, když jsme poprvé spatřili Velkou čínskou zeď. Linula se po kopcích a zdála se být nekonečná. V okolí nikdo nebyl (pokud tedy nepočítám naši skupinu) a všude se rozprostíral klid a mír, pokud se něco takového může o Číně tvrdit.

První pohled na Velkou čínskou zeď Zdroj: Martina Labohá

Hledáme místo, kde by se dalo přespat. Čína Zdroj: Martina Labohá

Slunce zapadalo za kopce a musím přiznat, že na mě tahle zídka udělala dojem. Genius loci tohoto místa je nepopsatelně silný. Vydali jsme se pár kilometrů po zdi, abychom zakempovali v jedné z hlídkových věží. Vešli jsme se tam všichni. Vybalili jsme svačiny a lihoviny. Francouzi měli v batůžku víno The Great Wall.

Večeříme a zapíjíme úspěšný den Zdroj: Martina Labohá

Protože jsme plánovali vstát brzy ráno, odebrali jsme se ku spánku hned po večeři. Zatímco my jsme si postavili stan, Belgičani spali v jedné houpací síti, Francouzky na karimatce na zemi, Kanaďan ve stanu a Češi spali zabalení v prostěradlech z hotelu.

Trek do Jinshanlingu

Ráno jsme si přivstali, abychom zhlédli východ slunce, ale smog sluníčko docela schoval. Vydali jsme se tedy dál, směr Jinshanling. Příjemně profukoval větřík a takové krásné ticho jsem už dlouho nezažila. Ačkoli se to zdá neuvěřitelné, široko daleko kromě nás nebylo ani živáčka.

Velká čínská zeď je nejen velká, ale především dlouhá

Místy je Velká čínská zeď ve velmi dobrém stavu Zdroj: Martina Labohá

Říká se, že při stavbě Velké čínské zdi zemřelo přibližně 400 000 lidí a většina z nich se stala součástí zdi – byli do ní pohřbeni. Protože jsme nechtěli číslo zemřelých navyšovat, rozhodli jsme se rozpadající se části zdi obejít.

Viditenost komplikoval smog, Čína Zdroj: Martina Labohá

Divoké části Veké čínské zdi jsou působivé Zdroj: Martina Labohá

Když jsme se blížili k Jinshanlingu, cestička odbočovala do kukuřičných políček, vedla lesem, a nakonec jsme se napojili na nově zrekonstruovanou část zdi. Šlo se po ní sice lépe, ale ona poklidná atmosféra se rozplynula s otevírací hodinou tohoto úseku zdi. Byli jsme chyceni nepříjemnou Číňankou, která na nás chtěla volat policii. Zaplatili jsme tedy poplatek za vstup na zeď v této oblasti a ona se uklidnila. Ještě stejný den jsme se dostali zpět do Pekingu, obohaceni o jeden velký zážitek.

Pěšina vedla i kukuřičnými políčky, Čína Zdroj: Martina Labohá

Velká čínská zeď – velký čínský zážitek

Pokud jedete do Číny a máte v plánu zhlédnout největší stavbu, jakou lidstvo kdy postavilo, zjistěte si dopředu (s kvalitním připojením na internet), kam přesně se vydat. Mě osobně mnohem více oslovily nezrekonstruované části zdi, uprostřed hvozdů a lesů, kde (pravděpodobně) nikoho nepotkáte, stejně jako nedohlédnete na žádné město. Dýchne tu na vás nenapodobitelná atmosféra, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat. Ať už se však vydáte kamkoli, budete ohromeni.