Doba, po kterou jsou astronauti izolováni (průměrná délka mise raketoplánu je zhruba dva týdny), je obvykle kratší než ta, po kterou jsme nuceni být uzavřeni v rámci karantény my, uvedla pro deník Time penzionovaná veteránka pěti kosmických misí Marsha Ivinsová. „Nejdůležitější rozdíl je v tom, že jsme byli k roztrhání zaneprázdněni! Během mise a po ní jsme pracovali 18 hodin denně,“ dodala.
Takový druh plnění plánu pomáhá během dlouhodobých izolací po dobu tří, šesti nebo dvanácti měsíců na palubě vesmírné stanice.
„Klíčem k úspěšné expedici je udržet posádku zaneprázdněnou,“ potvrzuje slova Ivinsové bývalý astronaut NASA a veterán Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) Terry Virts. „Vytížená posádka je šťastná posádka – a znuděná posádka je katastrofa. Tohle je výborný čas, aby lidi udělali věci, které léta odkládali – uspořádali dům, začali psát knihu, zorganizovali rodinné fotografie a nascanovali stará fotoalba, vymysleli finanční plán pro chvíli, až se ekonomika obrátí poněkud k normálu – a že se vrátí.“
Důležitá je potom samozřejmě také otázka omezeného počtu lidí, s nimiž jste v rámci izolace v pravidelném kontaktu a možnost takzvané ponorkové nemoci. „Vzpomínám si, že mnoho dlouhodobých posádek uvádělo, že setkání s novou posádkou po dvou nebo třech měsících bylo skvělé,“ informovala Ivinsová.
A jak tráví čas, zatímco se snaží zůstat před koronavirem v bezpečí, člen posádky Apollo 11 a druhý muž, který vstoupil na povrch Měsíce, Buzz Aldrin? „Ležíce na zadku se zamčenými dveřmi,“ sdělil stručně v nedávno publikovaném článku na Ars Technica.
