Jana po transplantaci ledviny otěhotněla. Lékař se bál, že bude dítě postižené, vzpomíná

Jana si i s transplantovanou ledvinou splnila sen a otěhotněla. Nic ale nebylo bez komplikací. Lékaři jí totiž nejdříve řekli, že její vytoužené děťátko by mohlo být kvůli lékům, které užívala, postižené. Vše ale dopadlo dobře. Podle lékařů jsou právě ženy mnohem náchylnější k opakovaným zánětům močových cest, které mohou způsobit až k selhání ledvin vedoucí k následné dialýze nebo transplantaci.
Jana Bosáková pět let po transplantaci ledviny otěhotněla
Jana Bosáková pět let po transplantaci ledviny otěhotněla
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Jana Bosáková je šťastnou matkou dnes již šestadvacetiletého syna – architekta, který je pro ni zázrakem již od jeho početí, nejistého těhotenství a velmi komplikovaného porodu. „Byla jsem tehdy 4 roky vdaná a 5 let po první transplantaci ledviny, která fungovala dobře. Cítila jsem se zdravá. Po dítěti jsem toužila ze všeho nejvíc. Přirozeně jsem otěhotněla a moc jsem se na své děťátko těšila,“ vzpomíná Jana.

Bylo to v roce 1990 a kolem těhotenství transplantované pacientky byla ještě řada kardinálně důležitých otázek nezodpovězených. „Když jsem na kontrole v nefrologické ambulanci řekla, že jsem těhotná, způsobila jsem velký rozruch. Lékaři se začali mezi sebou dohadovat, jaké účinky mohou mít na můj plod imunosupresiva, která jsem po transplantaci musela brát. Ta potlačovala můj přirozený imunitní systém. Oslovili tedy jednoho profesora biologie z genetického oddělení v Motole. A ten došel k závěru, že když užívám tyto léky, je to podobné, jako bych podstupovala chemoterapi,“ vzpomíná Jana.

Nejprve jí lékaři říkali, že je zhruba 50% možnost, že její dítě bude postižené. Následovala řada podrobných vyšetření, která však ukazovala na velice dobrý vývoj plodu, a tak se to Jana rozhodla risknout. „V Motole měli už tenkrát lepší ultrazvuk, a tak jsem chodila na častá vyšetření. Děťátku tam kontrolovali ledviny, srdce, plíce a stavbu těla, zda nehrozí rozštěp páteře nebo úst. Vývoj odpovídal obvyklé časové ose a vše bylo v pořádku. Těhotenství pro mě bylo krásné – byla bych těhotná pořád,“ popisuje.

Ondřejovi se v jednadvaceti letech obrátil naruby

Ondřej po nemoci přišel o sluch i přátele. Nic ale nevzdal, dnes pracuje a kreslí poníky

Sehnat práci s invalidním důchodem bylo pro Janu velmi obtížné

Chlapeček se narodil zdravý. Porodník se ale ve změněných fyziologických poměrech maminky nezorientoval dobře a Jana u porodu mimo jiné ztratila mnoho krve. Na pár dní byli s miminkem odloučeni, ale pak nastala velká radost. „Syn mě držel celá ta léta nad vodou, když pak zase přišly těžké časy,“ dodává. Darovaná ledvina po 11 letech dosloužila a další štěp pak vydržel mnohem kratší dobu. Jana se musela znovu dialyzovat. S manželem se rozvedli a syn zůstal s ní. Babička pomáhala, ale Jana v této době potřebovala o to více vlastní stabilní příjem.

„Invalidní důchod byl velmi nízký a bylo téměř nemožné si s tím někde přivydělat. S invalidním důchodem se na vás tehdy pohlíželo tak, jakože to asi nebudete mít ani v hlavě v pořádku. A tak jsem si při svém zdravotním omezení sháněla práci na celý úvazek. U českých zaměstnavatelů to bylo těžké, ale jeden německý mi dal šanci a přijal mě jako účetní,“ doplnila. Když se Jana ohlíží zpět, je navzdory všem trampotám životu vděčná. „Stálo to za to, to mé dnes dospělé miminko,“ uzavřela.

„Problematika ledvinových onemocnění by si u nás i ve světě zasloužila více pozornosti. Ohledně specifik chronických onemocnění ledvin u žen, ke kterým patří například lupusová nefritida, tu jde zejména o možnost a perspektivu těhotenství navzdory nemoci,“ uvedl  přednosta Kliniky nefrologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Vladimír Tesař.

Mnohdy jediná cesta k založení vlastní rodiny vede přes dárcovství vajíčka

Celoživotní plodnost mužů? Po čtyřicítce klesá kvalita spermií, dítě může mít zdravotní potíže, upozorňují studie

Nejrizikovější skupinou jsou ženy v reprodukčním věku a těhotné

Nejčastějšími původci těchto infekcí jsou přitom baktérie, z toho až v 75 % Escherichia coli vyskytující se běžně ve střevní mikrofloře. Onemocnění postihuje více ženy než muže. Obzvlášť náchylné na uroinfekce jsou pak ženy v reprodukčním věku a těhotné.

„U těhotných žen jsou uroinfekce nejčastějším zánětem. Oproti zbylé populaci žen se u nich vyskytují dvakrát častěji. Pokud je gravidní žena pacientkou naší nefrologické poradny, vyšetřujeme jí preventivně třikrát častěji než obvykle. Kromě cystitidy bývají ženy v těhotenství postihovány také asymptomatickou bakterií, která bývá jednou z příčin předčasného porodu, nižší porodní hmotnosti, anémie nebo hypertenze matky,“ upozornila problematiku vedoucí lékařka Dialyzačního střediska Homolka B. Braun Avitum Ivana Jordanov Bílková.

Navíc je předepsání antibiotik těhotné ženě poměrně problematické, obzvláště v prvním trimestru. „Nedostatečně informované o vlivu antibiotik bývají mnohdy i kojící ženy. Za určitých okolností může být použití antibiotik proti zánětům močových cest dokonce velmi žádoucí, ale pacientky nemají často dostatek informací. Zbytečně tak léčbu nezahájí nebo raději přestanou kojit. Dá se to přitom řešit,“ dodala Bílková.

Reklama
Reklama