Jednání Putina s Kim Čong-unem: Jedná se mimo jiné i o levné severokorejské pracovní síle

„Korea se vrací na světovou scénu jako jedno z rozhodujících míst, na kterých se bude zauzlovávat geopolitika v příštím desetiletí. Ovlivní významným způsobem budoucnost Číny, Japonska, Spojených států a možná také Ruska. Je ovšem paradoxní, že její budoucnost závisí především na ní samotné,“ píše o významu Koreje – Severní i Jižní ve svém komentáři americký sociolog a historik Immanuel Wallerstein.
Severokorejec v ruské tajze foto youtube Vice
Severokorejec v ruské tajze foto youtube Vice

Svá slova následně vysvětluje: „Opětovné sjednocení Koreje by mělo značný dopad na geopolitiku severovýchodní Asie a samozřejmě také na světovou geopolitiku. Korea by se mohla stát zprostředkovatelem mezi Čínou a Japonskem a umožnit tak vznik společné struktury těchto tří států. Výsledkem by mohlo být, že se Jižní Korea, Japonsko a Tchaj-wan také stanou jadernými mocnostmi.“

To vysvětluje neobyčejný zájem o tuto zemi a také současné jednání ruského prezidenta Vladimira Putina s nejvyšším představitelem Severní Koreje Kim Čong-unem. Objevují se různé úvahy o smyslu jednání jako již dříve o tom, že se Rusko snaží vsunout mezi USA a Severní Koreu klín (viz). Na to, že SSSR osvobodil Severní Koreu, že všemožně Moskva podporovala režim Kimů, nejsou jejich vztahy nejvřelejší. Kim Čong-il byl rovněž ve Vladivostoku v roce 2002 a jeho syn Kim Čong-un, který vládne od roku 2011, teprve nyní navštívil Rusko – sousedící stát.

Právě sousedství s Ruskem se stalo pro Severní Koreu problematické a součástí nikoli příjemné historie, o které se málo mluví a píše. Toto dědictví se zcela určitě, bez vydávání prohlášení navenek, stalo součástí nynějšího jednání.

V roce 2015 podával expert OSN na lidská práva Marzuki Darusman na tiskové konferenci v Ženevě zprávu, která mapovala práci severokorejských dělníků v zahraničí (viz). Zpráva popisovala, jak jsou Severokorejci vysíláni záměrně na práci do zahraničí, aby vydělali peníze, které ale nejsou určeny k jejich osobnímu užití, ale plynou do státní pokladny. Mluví se o tom, že severokorejští dělníci pracují zejména v Číně a Rusku. Součástí jednání obou státníků byla práce Severokorejců a jejich návrat domů.

Severokorejci – levná námezdní síla

Severokorejská námezdní pracovní síla má v Rusku tradici z dob dávno minulých – z éry SSSR. Korea nebyla ještě rozdělena na severní a jižní a v bývalém Sovětském svazu žilo zhruba půl milionu etnických Korejců. Jejich komunita se skládala ze dvou odlišných skupin, historicky, kulturně i politicky.

Více než 90 procent bývalých sovětských Korejců jsou lidé, kteří kdysi žili v provincii, v oblasti kolem Vladivostoku. V roce 1937 byli násilně přestěhováni do střední Asie, kde jich většina od té doby stále žije a po konci SSSR se část přestěhovala do Ruska. Druhá skupina představuje Korejce žijící na ostrově Sachalin. Jižní část ostrova, známá dříve jako Karafuto, se dostala pod sovětskou kontrolou na konci druhé světové války v roce 1945. Sem se stěhovali v třicátých letech minulého století Korejci, neboť zde prosperovala ekonomika zaměřená na těžbu uhlí, rybolov a těžbu dřeva. Navíc v letech 1946 - 1949 sovětská vláda přijala na práci ze Severní Koreje dalších asi 25 000 Korejců. Po vypuknutí korejské války v roce 1950 se repatriace místních Korejců stala nemožnou. Navíc v roce 1951 japonská vláda zbavila všechny Korejce žijící na Sachalinu japonského občanství. Teprve po roce 1956 sovětská moc poněkud změkčila svá pravidla a smíšeným japonsko-korejským manželstvím umožnila vycestovat do Japonska. Korejci zpočátku neprojevovali zájem o sovětské občanství, neboť doufali v návrat domů. Občas se roznesla fáma, že připluje loď a Korejci putovali do přístavu Korsakov, kde pobývali ve stanech a v krutém sibiřském počasí na ni čekali. Marně. Důvod, proč sovětské úřady vracely Japonce a nikoliv Korejce, byl ten, že na Sachalinu byla nutná pracovní síla a Japonci na sporném území byli nežádoucí. Dokonce byl pro případ, že se sem ruské obyvatelstvo bude stěhovat, vypracován evakuační plán pro Korejce. K tomu však nikdy nedošlo.

Naopak, v šedesátých letech došlo k uzavření smlouvy mezi SSSR a Severní Koreou. Ta byla zajímavá nanejvýše pro státníky obou zemí. Severokorejský vůdce se zbaví svých nepohodlných lidí, které začal posílat do pracovních táborů na Sibiř a naopak SSSR bude pomocí této námezdní síly těžit dřevo tam, kde Rusové nechtějí pracovat. Tato praxe zasílání severokorejských vězňů do SSSR skončila v polovině sedmdesátých let minulého století.

Práce v Rusku

Nemysleme si, že vše skončilo s perestrojkou. Obchod Severní Korea a Rusko funguje dodnes, a to za kapitalistických podmínek při nejhůře možné představě vykořisťování člověka. Na Sibiři stále fungují pracovní tábory pro severokorejské dřevorubce. Informuje o tom zpráva OSN, která píše o otrocké práci Severokorejců. V médiích se již dříve i nyní objevily důkazy – výpovědi samotných současných otroků, kterým se podařilo z  gulagů na Sibiři zběhnout.

Před několika lety server Vice.com uváděl seriál ze sibiřských táborů. Nyní o tom píše Wall Street Journal a uvádí video:

 

 

 

O práci Severokorejců v Rusku referovala západní média - britský deník Independent a New York Times nebo německá stanice Deutsche Welle přináší články o severokorejských dělnících.

Vzhledem k uvaleným sankcím je Severní Korea nucena stahovat své dělníky pracující na západě a vydělávající zde peníze pro režim. Uvedená jednání Putina s Kim Čong-unem mohou mít charakter, kdy se jedná buď o posílání Severokorejců zpět domů z Ruska, nebo ale také opačně, kdy vzhledem k sankcím pošle Severní Korea ještě více svých lidí na práci do Ruska.

Mirko Radušević

reklama