Job hopping je u mladých lidí stále častější. Ale kdo za to vlastně může?

Je to naprosto normální a dělají to všichni mladí - job hopping. Doslovně se to dá přeložit jako pracovní skákání. A v podstatě to tak i je. Mladí rychle a často přeskakují z práce do práce a nejsou schopni si udržet stálé místo delší dobu.
Job-hopping u mladých lidí
Job-hopping u mladých lidí
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Dnešní doba poskytuje nepřeberné množství nabídek, ze kterých si může uchazeč o práci vybírat. Není tedy divu, když najednou zaměstnanec najde na internetu lepší pozici a zajímavější platové ohodnocení - a přeskočí. Chyba totiž není až tak v mladých lidech, ale v zaměstnavateli. Mladí očekávají rychlý růst a různorodou práci. Očekávají, že nebudou stát na jednom místě, ale že se budou ve firmě pohybovat a získávat stále více zkušeností. S tím ale neumí firmy dost dobře pracovat. Zaměstnají například absolventa na juniorské pozici a v té ho nechají ležet dva roky. Bez posunu a vidiny povýšení mladí poté mění práci.

Firmy stále neumí zacházet s mladými zaměstnanci. Neumí je správně vést, nenechávají je růst a nedají jim prostor pro sebezdokonalování. Jednoduše neinvestují do jejich rozvoje. Poté je logické, že lidé hledají práci jinde. Nejde ani o to, že by byli nenasytní, ale o to, že touží po tom si více věcí osahat a vyzkoušet. To je tím důvodem, pokud jim firma nenabídne požadované změny, odchází.

Tomáš Ervín Dombrovský, který pracuje jako analytik pracovního trhu v LMC, tvrdí, že „existuje poločas rozpadu absolventa, který trvá rok, maximálně rok a půl. Pokud firma není schopna nabídnout do dvou let zaměstnanci změnu, tak se nemůže divit, že jim odejde.“

Firmy jsou ale předem připraveny na to, že jim mladý člověk odejde. Možná i to je důvodem, proč mu nenabízejí povýšení nebo změny. Čím je zaměstnanec mladší, tím rychleji pravděpodoně odejde. Ve firmách jsou s tím smířeni a očekávají to. Navíc jsou častější změny naprosto normální, dělají to totiž všichni.

Co je ale přijatelné?  

Všechno je o míře změny. Jestliže je žadateli o práci dvacet pět let, pracuje od patnácti a vystřídal deset brigád, tak je to normální. Pokud je žadateli třicet let a každý rok, maximálně dva roky, změnil práci, tak už možná není problém ve firmě, ale u něj. Žadatel si musí uvědomit určitou míru přeskakování. Životopis, ve kterém je deset zaznamenaných pozic, také pro zaměstnavatele nevypadá dobře. Vždy jde ale o oboustrannou spolupráci.

„Chyba na straně žadatele je také v případě, kdy mění práci po třech měsících a takto ji vymění ve třech firmách,“ uvádí Tomáš Ervín Dombrovský.

Na trhu je statisíce míst a přes 40 % je určeno i pro mladé. Ti tvoří polovinu celé fluktuace. Nezaměstnaných absolventů nebo mladistvých je v tuto chvíli kolem 11 tisíc a jsou pro ně desítky tisíc pozic. V České republice je tedy přebraný trh. I přesto firmy neumí moc dobře s mladými pracovat a dál je posouvat.

Reklama
Reklama