„Je třicet let po Sametové revoluci a spousta lidí přesto nedosáhne na důstojný život. S tím nejsme spokojeni,“ říká odbornice na sociální ekonomiku a členka Platformy k minimální důstojné mzdě Markéta Vinkelhoferová.
Jelikož se téma důstojné mzdy ve středovýchodní Evropě dosud nevyskytovalo, načerpali výzkumníci inspiraci v západních zemích, jako jsou USA a Velká Británie, kde se o těchto problémech mluví už mnoho let. Důstojné žití je především takové, při kterém lidé nemusí žít „od výplaty k výplatě“ a mohou si bez problémů dovolit kromě pokrytí nezbytných výdajů zaplatit i něco navíc (např. dárek, dovolenou či volnočasové aktivity). Ze své mzdy by měli být ideálně schopni pokrýt i potřeby svého dítěte nebo nemocného rodiče. Problémem nemá být ani dát si nějaké peníze stranou na horší časy.
„Přijde nám nehorázné, že člověk, který pracuje osm hodin na plný úvazek, za to není schopen důstojně žít,“ zdůrazňuje členka koordinační platformy, která v současné době podniká ve Fair & Bio družstvu.
Při stanovování důstojné mzdy vycházeli výzkumníci hlavně z veřejně dostupných statistik rodinných výdajů na věci, jako je například bydlení, strava, oblečení či doprava. U komponentů, které se ve statistikách nevyskytovaly (např. mobilní tarif), se řídili běžnými cenovými standardy. Výsledky zveřejní letos na podzim, zhruba dva roky poté, co výzkum zahájili. Kvůli růstu cen by v té době měla být důstojná mzda ještě o něco vyšší.
Členové platformy tvrdí, že se v České republice více zohledňují požadavky zaměstnavatelů. Pro zlepšení podmínek mohou zaměstnanci sice vyjednávat skrze odbory, v těch se ale nemají možnost shromažďovat všichni. I proto si zástupci platformy pro důstojnou mzdu dali za úkol vynést toto téma na povrch. Neočekávají, že by zveřejnění výsledků náhle způsobilo hromadné zavádění důstojné mzdy. Je to ale jeden ze způsobů, jak učinit první krok – přenést téma do veřejné debaty.
Výzkum provádí nezávislá Platforma k minimální důstojné mzdě, která je složena z odborníků na danou problematiku: sociologů, ekonomů, pracovníků neziskovek, výzkumných a veřejných institucí.
„Naším cílem bylo změnit pohled na to, že lidem musí stačit minimální mzda a když chtějí víc, tak se jen musí víc snažit,“ apeluje Markéta Vinkelhoferová na to, že si důstojnou mzdu zaslouží každý zaměstnanec, který pracuje na plný úvazek. Vyvrací tak představu o tom, že by si lidé, pokud chtějí více peněz, měli najít další práci. Tento fenomén se objevuje například ve Velké Británii nebo USA.
Střední hodnota mezd je číslo, které rozděluje zaměstnance na dvě části, kdy polovina pobírá více a polovina méně. Na konci loňského roku činil medián lehce přes 29 tisíc korun, což se téměř shoduje s výší minimální důstojné mzdy.
Nejvíce Čechů, kteří důstojnou mzdu pobírají, je v kategorii 30–39 let s vystudovanou vysokou školu. Nejméně jich je naopak ve skupině lidí do 20 let se základoškolským či žádným vzděláním. Větší šanci na důstojnou mzdu mají také lidé, kteří vykonávají nemanuální práci. Vyšší medián mají v Čechách muži nad ženami. Vychází to ze statistik Ministerstva práce a sociálních věcí.
Průměrné mzdy se napříč Evropou různí, zatímco ČR loni měla v druhém čtvrtletí se svými 31 852 Kč navrch například nad Slovenskem (v přepočtu 26 893 Kč) nebo Polskem (28 834 Kč), na západní sousedy stále nestačila. V Rakousku i Německu byla hrubá průměrná mzda více než 90 000 Kč, tedy asi trojnásobek té naší.
Na druhou stranu je však ČR levnější než spousta ostatních zemí Evropské unie. Náklady na život jsou u nás o 32 % nižší než je evropský průměr. Německo je o 4 % nad průměrem, Rakousko o 9 %. Tyto údaje zveřejnil loni v prosinci Eurostat. V celé EU je cenově nejdražší Dánsko, nejlevnější Bulharsko.
Česká průměrná mzda navíc stoupla ke konci loňského roku na 33 840 Kč. Nejvíce v tomto období pobírali pracovníci v informačních a komunikačních činnostech, peněžnictví a pojišťovnictví, nejméně si vydělali lidé pracující v ubytování, stravování a pohostinství. Průměrná mzda je podle posledních čísel nejvyšší v Praze, nejnižší v Karlovarském kraji. V celé České republice na ni nedosáhnou dvě třetiny pracujících obyvatel.
Co se týče minimální mzdy v EU, umístilo se Česko v žebříčku páté od konce. A to i přesto, že v poslední době došlo k jejímu zvýšení. V lednu se vyšplhala na 13 350 korun, to je o 1 150 korun více, než tomu bylo doteď. Ministerstvo sociálních věcí chce, aby se minimální příjem od roku 2020 zvýšil na polovinu průměrné mzdy.
Nejvyšší minimální mzdu najdeme v Lucembursku, tam činí v přepočtu 53 tisíc korun. Nejnižší zase v Bulharsku, kde je 7 339 Kč. Co se týče sousedních států ČR, v Německu je minimální mzda v přepočtu 40 052 Kč, v Polsku je to 14 456 Kč a Slováci berou 13 376 Kč. Rakousko minimální mzdu nemá. Stejně tak Dánsko, Itálie, Kypr, Finsko a Švédsko.
Štěpán Sochor
