Kálející poleno nebo pavučiny na vánočním stromku. Jaké jsou nejpodivnější vánoční tradice?

Britský server Derbyshire Live oslovil experty na cestování ze společnosti MyBaggage.com. Ti pak dali dohromady osm neobvyklých vánočních tradic z celého světa. V jejich výběru tak nechybí zvyky z Asie, Jižní Ameriky nebo východní Evropy.

Festival obřích lampionů

V Asii najdete jen dvě převážně katolické země, Východní Timor a Filipíny. Většina z více než 100 milionů Filipínců se hlásí ke křesťanství a Vánoce mají v zemi obrovskou tradici, lidé je zde slaví až do ledna. Kromě mnoha mší charakterizuje Vánoce na Filipínách také lampionový festival. Ten se každoročně koná v sobotu před Štědrým dnem ve městě San Fernando a navštěvují ho turisté z celého světa.

V rámci festivalu soutěží 9 vesnic o to, kdo stvoří nejsložitější lampion. S postupem času se konstrukce lampionů stále vyvíjí. Místo dřívějších „jednoduchých“ o přibližně půlmetrovém průměru, jsou dnes k vidění nápadité konstrukce, na jejichž výrobu se používá celá řada nejrůznějšího materiálu. Některé tyto lampiony mají i 6 metrů.

Krampusové

Původem rakouská tradice, která je ovšem dobře známá i u nás. Na Mikuláše zaplaví ulice mladí muži převlečení za děsivá rohatá stvoření – Krampusy. Tento rakouský a jihoněmecký ekvivalent českého čerta rovněž doprovází Mikuláše a zlobivé děti si podle tradice odnáší s sebou v pytli. Letos se ale objevilo několik případů, kdy to Krampusové poněkud přehnali. Například v rakouském Klagenfurtu zmlátila skupina Krampusů pět lidí a jak dokládá následující video, servítky si rohatá stvoření nebrala ani s obyvateli jihotyrolského města Sterzing:

Schovávání košťat

Hodně neobvyklá vánoční tradice se dodržuje také v Norsku. Lidé si zde před Štědrým dnem schovávají svá košťata. Není to ale proto, aby nemuseli uklízet. Staletí stará tradice vychází z přesvědčení lidí, že čarodějnice i jiní zlí duchové kradou košťata, aby na nich mohli odletět. Mnoho lidí tak košťata dočasně ukládá na nejbezpečnější místo v domě.

Čarodějnice Befana

Italské děti mají důvod k radosti i po skončení vánočních svátků a následnému návratu do školy. Nadílka pro ně totiž ještě zcela neskončila. Vděčí za to hodné, ale škaredé čarodějnici Befaně, která 6. ledna naděluje hodným dětem do punčoch sladkosti a ovoce. Befana jako správná čarodejnice létá na koštěti a do domů se dostává komínem. Stará italská pověst praví, že Befana při narození Ježíše hledala Betlém, ale nebyla v tom úspěšná, tak hledá dodnes.

Jízda na kolečkových bruslích do kostela

Jednou z nejoriginálnějších vánočních tradic se mohou pyšnit obyvatelé venezuelské metropole Caracas. Ráno na štědrý den jezdí do kostela na kolečkových bruslích. Tento zvyk je natolik populární, že ulice Caracasu bývají uzavřené pro auta, aby se mohli bruslaři bezpečně dopravit do kostela a zpět. Otázkou ale zůstává, zda se vánoční jízda vzhledem ke špatné politické situaci v zemi uskuteční i letos.

Vánoční pavučina

Pokud máte hrůzu z pavouků, rozhodně během vánočních svátků nenavštěvujte Ukrajinu. Místní totiž hojně zdobí nejen vánoční stromečky umělými pavouky a pavučinami. Tato tradice se zakládá na starém příběhu o chudé vdově, která si nemohla dovolit vyzdobit vánoční stromek pro své děti. Pavouci, kteří v domě žili, se ale nad nešťastnou rodinou slitovali a stromeček vyzdobili krásnými pavučinami. Ukrajinci tak věří, že pokud na štědrý den najdete pavučinu, přinese vám to štěstí. Arachnofobové musí Vánoce na Ukrajině opravdu milovat…

Vánoce v sauně

Tento vánoční zvyk asi nepřekvapí žádného znalce finského prostředí. Finové totiž rádi navštěvují saunu za všech okolností a Štědrý den není výjimkou. Mnoho Finů tak část 24. prosince stráví dlouhou saunovou procedurou. Není to tak složité, protože mít saunu doma, je ve Finsku spíše pravidlem než výjimkou. Vánoční saunování slouží také jako vzdání respektu dávno mrtvým předkům, takže samotná sauna se stane malým posvátným místem. Po proceduře následují večerní oslavy, ke kterým se podle tradice připojují i duchové zesnulých předků.

Kálející polínko

Zřejmě nejbizarnější vánoční zvyky ale praktikují Katalánci. Dva týdny před Štědrým dnem vyrábějí obyvatelé Katalánska z polena nebo jiného kusu dřeva bytost zvanou Tío de Nadal. Děti ho pak až do Štědrého dne každý večer krmí ovocem a zbytky jídla, aby se jim Tío odvděčil dárky. Na Štedrý večer nebo Boží Hod si pak děti přinesou klacky, tlučou do polena a zpívají speciální písně, které mají donutit Tía vykálet dárky. Odtud také pochází zdomácnělé pojmenování „Caga Tío“, což se dá přeložit jako „kálející poleno“.

Tío podle zvyků vyměšuje pod deku, kterou je přikrytý, jen menší dárky. Ty větší a hodnotnější nosí ve Španělsku 6. ledna Tři králové.