Turecký prezident Recep Erdogan neustupuje a kupuje od Ruska obranný protiraketový systém S-400, a to i přes odpor a upozornění USA a NATO. Američané Turecku hrozí sankcemi, Erdogan zase Američanům uzavřením vojenských základen. Turci by navíc rádi rázně vstoupili i do dění v Libyi.
Naopak turecký prezident Američanům vzkazuje jako již před týdnem: „V reakci na hrozby amerických sankcí by Turecko mohlo uzavřít svou leteckou základnu Incirlik, kde jsou umístěné také americké jaderné hlavice.“
Navíc Erdogan pohrozil, že Turecko může v případě potřeby uzavřít také radarovou základnu Kurecik. To je vojenská základna ve východním Turecku, která je klíčová pro NATO ve sledování celé oblasti Blízkého východu.
Vše je to reakce na americké senátory, kteří minulý týden podpořili právní předpisy, které Turecku ukládají sankce za nákup ruského systému. K tomu se přidružilo jednomyslně přijaté usnesení amerického Senátu, ve kterém se uvádí, že masové zabíjení Arménů na konci první světové války je „genocidou“. Ankara kontrovala, že by Turecko mohlo reagovat parlamentním usnesením, které uzná zabíjení domorodých Američanů v minulých stoletích také za genocidu.
Zásadní v tomto sporu je, že USA vůči Turecku zatím žádné sankce nezavedly a mluvčí tureckého prezidenta Ibrahim Kalin mluví o tom, že jednání o nákupu amerických stíhaček F-35 pokračují.
Ankara bojuje v Libyi proti Moskvě
Znamením, že Turecko začíná být, bez bázně a hany, pro mnoho zemí vážným geopolitickým konkurentem, je situace v Libyi. Zde si prezident Erdogan velice dobře rozumí s libyjským premiérem Faízem Sarrádžem. Je ochoten mu pomoci v boji proti libyjskému generálovi Chalífu Haftarovi. Erdogan slibuje vojenskou techniku a síly rychlého nasazení.
Haftár již půl roku obléhá hlavní město Tripolis a podporuje ho v tom Rusko s Francií a Spojenými arabskými emiráty. V neděli Erdogan v turecké televizi Haber prohlásil: „Budeme chránit práva Libye a Turecka ve východním Středomoří.“ Jak generál Haftar prohlásil, nyní se schyluje k rozhodující bitvě o hlavní město.
Mnoha zemím se také nelíbí, že Erdogan se Sarrádžem se domluvili na vytvoření ekonomické zóny ve Středomoří a Turecko si nárokuje vodní pásmo mezi libyjským a tureckým pobřežím v blízkosti Kréty. V tomto případě jde o těžbu nerostného bohatství, kdy již dříve se Turecko dostalo do sporu s Kyprem a Řeckem, když provádělo průzkumné vrty u severního pobřeží Kypru a zkoumalo možnost těžby zemního plynu.